Život je plný nejrůznějších deja vu.

Včera jsem si na oběd uvařil růžičkovou kapustu. Jenom tak se solí a pepřem, jak to mám rád. V USA je tato zelenina (Brussel sprout) spolu s vařenou brokolicí a rybím tukem postrachem dětí a snad i mládeže. Jako u nás v podobných případech tam platí : „Jestli nesníš kapustu, tak žádný moučník…!“

Mně osobně růžičková kapusta chutná a když si ji připravím trochu pikantněji, dostanu tu správnou chuť na pivo. Pro tyto účely jsem použil plechovku budvarské 10°. Nic moc, ale Budvar samotný jako pivo z našeho jediného pivního národního podniku mi zas tolik nevadí. Po obědě jsem se chystal opustit byt a v tašce jsem našel mentolovou hallsku. Začal jsem větrovku cucat, v ústech se šířila voňavá desinfekce a pak jsem to uviděl! Na stole zůstal stát půllitr a v něm necelé dvě deci nedopitého piva. V tom spěchu jsem na ně úplně zapomněl! Nabízely se tři možnosti: Buďto ještě neznehodnocený zbytek bezprostředně vyleji do umyvadla, čímž se dopustím trestuhodného plýtvání chmelovým mokem. Mohu také posečkat do večerních hodin, na které plánuji svůj návrat a vzniklou důkladnou kozu zkonzumovat dodatečně (fuj). Anebo je zde i třetí alternativa: Mohu sklenici vyprázdnit i přes cucanou hallsku, čímž se „odměním“ za svou nepozornost. Samozřejmě jsem volil třetí možnost. Bonbón jsem umístil na pravou stranu úst a několika doušky jsem Budvar dopil. Žádná pochoutka to samozřejmě nebyla, ale dalo se to přežít. Sladké pokrmy a nejrůznější mlsy včetně zmrzliny se k pivu příliš nehodí, i mnohem vhodnější rybí produkty mohou zkreslit jeho chuť, avšak hašlerky a podobné mentolové lahůdky jsou k pivu přímou kontraindikací. A nejen k pivu. Před lety se tradovala historka z moravského vinného sklípku, když při degustaci majitelovy chlouby – archivního muškátu si jistý pražský ignorant nasypal do chřtánu hrst lesněnek (rovněž mentolové bonbóny)s komentářem, že si musí udělat v hubě pořádek. Mám zato, že následně od bodrých Moravanů přes tu hubu i dostal.

Při nevkusné kombinaci piva s mentolem mi však došla zajímavá a doslova historická asociace. Vzpomněl jsem si na studentský výlet v létě 1981.

Krátké přiblížení atmosféry oné doby. V Kremlu vládl Brežněv u nás Gustáv Husák v čele zlých a zločinných komunistů. Kvůli chřipce si nikdo nedovolil zavřít hospody a ani Stalinovi pohrobky nenapadlo nutit občany zakrývat si huby hadrem. Rom byl cikán a gay teplouš nebo buzerant. Tehdejší „ajťáci“ (pracovníci ve střediscích výpočetní techniky) vydělávali asi 5x méně než řezníci, zelináři a číšníci. Hospod a výčepů bylo podstatně méně než dnes a výběr piv nic moc, přesto byly lokály plné a lidé se dokázali bavit i bez poslechu rozhlasu nebo TV. Papaláši kradli, ovšem proti současným elitám to byli pouzí neschopní diletanti. Nejstrašnější v oné době temna bylo vystát frontu na banány.

Do Budějovic jsme s přítelkyní Ivanou dorazili až k večeru. Ubytovali jsme se v hotelu Grand hned naproti nádraží. Dvoulůžkový pokoj tam tenkrát vyšel na 40 Kčs za noc. Následně jsme se (teda zejména já) vydali do města hledat točený Budvar 12°. Toto pivo pro mne tenkrát v mých nezralých 19 letech bývalo lahůdkou a těžce dostižným snem, zejména když jsem bydlel až v daleké Ostravě. Nějaké lahváče se daly sehnat v Praze a Budvárek tam tekl i v hospůdce U medvídků blízko Národního Divadla. Ale napít se oné many přímo v jeho rodišti jsem právem považoval za vzácný životní zážitek.

Asi jsme se vydali špatným směrem, neboť jsem logo Budvaru nikde neviděl. Nakonec jsme se stavili na večeři v nějaké dvojce (restaurace II. cen. skupiny), kde jsme minutku zapili plzní za 4.40 Kčs. Uvažovali jsem o návratu do hotelu a já si po večeři nasypal do pusy asi pět pastilek Tic Tac. Vzápětí nato se nám do cesty postavily Masné Krámy. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že se jedná o vyhlášenou hospodu, která v moderní době funguje již od 50. let. Směrodatný byl vysněný nápis BUDVAR!!! Bez váhání jsme vešli a usedli ke stolu. Za chvíli byla orosená kuželka se sněhobílou hlavičkou na stole. Měl jsem na pivo chuť, či dokonce jsem po něm bažil, avšak blahodárná tekutina prošlá přes řádně vydesinfikované hrdlo můj nadržený organismus příliš neoslovila. Marné byly i další loky. Jak dlouho to může trvat, napadlo mne a po proplýtvaném Budvaru jsem si objednal ještě jednoho. Tři koruny za kus tenkrát nebylo mnoho ani pro studenta. Asi po půlhodině, když jsem dokončoval svůj druhý kus se nějaké příjemnější chuťové vjemy sice objevily, ale to už začínala být má partnerka netrpělivá a nastal tak čas k odchodu. Ráno jsme, bohužel odjížděli do Prahy. Již tenkrát mne napadla myšlenka na sólové pivní výpravy.

Takže poučení z dané situace: Lépe už bylo a mentol do piva nepatří!!