To pivo jsem měl v ledničce Kurníkšopyhospody vyhlédnuté už pěknou řádku měsíců.

Byla to sedmičková flaška s poměrně strohou černo-bílo-zelenou etiketou.

Název zněl 100% německy. Němečtěji to snad už ani nejde.

Berliner Berg – Bergschloss Serie. Karl Anton.

Jednalo se opravdu o německý pivovar přímo z Berlína. Trochu mi vadila vysoká cena 349 Kč za láhev, avšak v lednici se nalézal již poslední kus.

Pivo bylo sice německé, leč styl úplně belgický. Konkrétně Belgisch Dubbel.

6,5 % alkoholu, tmavší barva. Jasná Belgie. I ta sametová chuť. Tak chutnají speciální vlámské ejly. Dokonce jsem si chvíli vzpomněl na svá lodní léta, kdy jsem si ve Vancouveru kupoval výrobky pivovaru z Francouzské Kanady, který se jmenoval Unibrou. Lákavé láhve s pestrobarevnými etiketami. Nejraději jsem kupoval výživný ejl Maudite a občas jsem si dopřál i silný 10% speciál Konec světa (La Fin de Monde). Byl to pro mne vždy svátek.

Testaný mok mi trochu připomněl i trapistické značky.

Berliner Berg jsem zodpovědně testoval večer sleduje kriminální seriál v TV.

Byl jsem však již trochu unaven a tak jsem se ponořil asi v půlce epizody do říše snů.

Ráno jsem u postele našel zbytek nedopitého belgického dubbelu. Asi tři deci. Byla to již zjevná koza. Trochu jsem ještě ucucnul, ale zbytek byl zralý na ekologickou likvidaci v kuchyňském dřezu.

Má degustace možná nebyla kompletní, ale uskutečnil se tzv. zásah vyšší moci.

Nicméně jsem se seznámil z dalším zahraničním pivovarem.