Zkouška divadelního orchestru skončila o hodinu dříve. Hurá! Jde se na oběd do Nové Sladovny.
Opavská Nová Sladovna není nejlevnější podnik, ale já tam chodím rád. Navíc tam mám stále ještě funkční 7% slevu.
Hermelín smažený v bramborovém těstě je pokrm nápaditý. Navíc je podáván jen se zeleninovou oblohou. Netřeba hranolků ani tatarky. Zapíjím klasickou jedenáctkou Korbel.
Co máme v nabídce dál? Svrchňáky jsem již v minulosti ochutnal, ze seznamu vypadla lahodná 10° a byla nahrazena Oktoberfestovým pivem.
Německého Oktoberfestu jsem se poprvé a prozatím naposled zúčastnil úplnou náhodou v roce 1986 ve Frankfurtu nad Mohanem. Do Mnichova mne to příliš netáhne. Jednak jsou tam na za pivo celkem vysoké ceny a navíc je slavnost stále více mezinárodní a komerční. Z nejrůznějších záznamů či reportáží usuzuji, že původní klasická atmosféra národního svátku německého piva se stává obligátní a křečovitou. To si raději autentickou atmosféře vychutnám někde v menším německém městečku či obci na lokálních slavnostech nebo přímo v hospodě.
Na druhé straně mne napadá, že návštěva mnichovského Oktoberfestu může být pro pivaře něco jako pro muslima pouť na Hajj do Mekky.
V životě jsem již ochutnal řadu oktoberfestových speciálů. Jedná se povětšinou o piva světlá s vyšším obsahem alkoholu a stupňovitostí kolem 13% EPM. Nemohu tvrdit, že by patřila mezi má oblíbená. Vždy jim chyběla hlubší hořkost, chmelový odkaz i výraznější doznívání. Jako bych prolil hltan nasládlým mokem ze kterého někdy i vyčnívá alkohol a pak měl pouze pocit prázdnoty.
Opavský Oktoberfest byl naštěstí jiný. Měl podobný charakter, ke kterému přispívalo použití autentického německého sladu i odrůdy chmele, avšak z neutrality a fádnosti jej zachránilo výrazné vypíchnutí jednotlivých chuťových složek. Cítil jsem nasládlost, ale v ní i latentní vůni. Sladové tělo bylo výraznější. Chmelová hořkost i zde chyběla, přesto mi mok chutnal řemeslně a ne příliš artificiálně. Celkem slušné pivo, které se od běžné novosladovnové produkce liší, ale je svébytné a podporuje pivní pestrost.
Mnichovský Oktoberfest byl již druhým rokem zrušen k nevůli jeho nadšených obdivovatelům. Od roku 1810, kdy tradici založil při své svatbě Ludvík Bavorský se festival nekonal snad jen během válek.
A my jsme stále ve válce. S hrůzovládou samozvaných papalášů a s lidskou blbostí.
Dej Bůh Štěstí!
Oktoberfest jsem navštívil je jednou, před deseti lety, abych si splnil pouť do Mekky. Festival celkem pěkný, plný sál (nebo stan), lidi tančili na stolech, zajímavá podívaná. Ale jedna návštěva mi asi stačila, leda bych snad někdy projížděl zrovna v termínu kolem, tak bych jeden tuplák lopnul. Nejlepší pivní zážitek jsem měl z návštěvy jiného zařízení poblíž – ze značkové hospody Schneider Weisse. Schneidera jsem tenkrát už znal, ale k dostání byl nanejvýš v lahvová podobě v některé z pražských multipípových hospod, a to jen někdy. A v tom Mnichově jsem si tenkrát v krásné dřevěné hospodě poprvé v životě dopřál čepovaný pšeničný doppelbock jak světlý, tak Aventinus. A ještě k tomu v originální sklenici.Tenkrát zcela nevídaná věc, obzvláště v Ostravě. Jak se později ten den ukázalo, začít Oktoberfest dopoledne hned dvěma osmnáctkami na prázdný žaludek nebylo sice rozumné, ale v takto vzácných chvílích je třeba rozum vyhodit oknem a oddat se blaženosti.