Při posledním klání domovarníků PIHA jsem si opět položil otázku: Nakolik jsou degustace objektivní a jak funguje komunikace mezi degustátory?

Napadá mne přirovnání k zimním Olympijským hrám. Když někdo skočí na lyžích 96 metrů je lepší než ten, který skočí pouhých 88. Stejně tak je vítězný hokejový team, který porazí soupeře 3:1. O hodně komplikovanější je hodnocení sestav krasobruslařů. Možná jsou kritéria na to jak se má odpíchnout dvojitý Ridberger nebo kolik obrátek má mít pirueta. Avšak jak objektivně posoudit umělecký dojem? Při degustacích piva je to podobné. Degustátoři mají k dispozici celou škálu nejrůznějších přívlastků a mají mít jasno, které chutě či vůně správné pivo obsahovat nesmí. Ovšem podle jakých měřítek ohodnotit mok, který jim osobně chutná? Jak se shodnout objektivně na chuťových vlastnostech degustovaného vzorku? Dva roky jsem zasedal v degustační komisi na soutěži domovarníků v Kostelci u Holešova. První rok jsme ve třech lidech ochutnali asi 70 vzorků, přičemž nebyly stanoveny žádné kategorie a všichni tři jsme museli okusit všechno. Musím konstatovat, že je to chuťové dobrodružství, avšak asi tak do 40. vzorku. Přestože jsem si předpisově proplachoval chuťové pohárky čistou vodou a zajídal suchý chléb, v poslední třetině degustací již byly mé smysly značně unavené a já se za každou cenu snažil zachovat objektivitu. Osobně hodnotím piva podle toho, kterak jsou pro mne zajímavá. Samozřejmě již mám „v hubě“jak by měl chutnat kupříkladu klasický český ležák, ale i tato kategorie mne dokáže překvapit. Loni v Kostelci zasedaly již poroty dvě. V té druhé degustovali i dva mladí domovarníci z Brna. Překvapilo mne jak jednoduše nacházeli „senzorické chyby“ v hodnocených vzorcích. Nejčastějším problémem svrchně kvašených piv bylo tzv. máslo nebo hůře žluklé máslo. Body šli dolů i za údajné připálení.

 Pro mne osobně je největší vadou když pivo nemá chuť vůbec žádnou. Potom je možná objektivně bez senzorických chyb, ale zpravidla nebývá příliš k pití. Aniž bych chtěl snižovat činnost profesionálních degustátorů zajímalo by mne, jak může certifikovaný ochutnávač označit za vítězné pivo třeba Popovického Kozla nebo Gambrinus. Napadá mne, že tito jedinci jsou buďto podplaceni nebo to jsou, podle polského rčení „poprostu jaja“. Kdo určí jako kvalitní pivo vykastrovaný Pilsner Urquell není degustátor, ale cyp. Pivo nabízí přeširokou škálu chutí a vůní a člověk nemusí být ani školený aby to dokázal ocenit.