V Odrách kdysi bývalo asi sedm pivovarů. Dnes je to tam bída a utrpení.

Kolega Erik, který tam bydlí je odkázán na Radegast a podobné splašky. Přesto i v této lokalitě se vyskytuje pár domovarnických bojovníků za lepší pivo.

Včera jsem jeden homebrewářský produkt ochutnal. Domácí vařič, jehož jméno neznám a nevím ani kde v Odrách či okolí bydlí si troufl přímo na Oatmeal Stout. Tento styl jsem poprvé ochutnal někdy v roce 1995 v San Diegu. Objevil jsem tenkrát lokální minipivovar Carl Strauss Brewery, kde mne fascinovalo množství piv na čepu. Myslím, že tam  proběhlo mé první setkání s ipou. Při mé poslední návštěvě jsem si objednal právě litrák onoho stoutu a jako pozornost podniku jsem si mohl ponechat i onu suvenýrovou sklenici. Pamatuji si, jak jsem pak procházel městem směrem do přístavu a po cestě upíjel tmavý mok. Toto by si v USA snad nedovolil ani samotný Al Capone.

Stout je silnější tmavé pivo, do kterého je v případě Oatmealu přidáván oves. Nejspíš asi ve formě vloček. Nemám s výrobou stoutu osobní zkušenosti, jen jsem si vyzkoušel jeho válečnou verzi z melty, ke které se v dnešní pohnuté době zřejmě budeme vracet stále častěji.

Oderský stoutík mi celkem chutnal. Barva, jaká má být, ani pěna nebyla úplně zlá. Co se týče samotné chuti, již bych měl pár připomínek. Oderská verze stoutu mi připadala poněkud nasládlá. Na první počich celkem příjemná vůně mi však v pokročilejší degustaci příliš neseděla. Zpočátku se mi zdála trochu květinová, což mi v kombinaci s hutným mokem ani moc nevadilo, postupně mi však začala trochu připomínat ústní vodu. Tuto asociaci mám z roku 1981, kdy jsem na Konzervatoři v bytě školníka popíjel tenkrát kvalitní Radegast ze špatně vymyté skleničky, ve které byla před tím právě jakási dobová ústní voda. Nakonec jsem ve stoutu málem shledal „penicilín“ nebo dokonce B komplex – zvláštní příchutě, které podle mne svědčí o pivu na hranici jisté překvašenosti. Toto však asi u oderského moku nebylo. Spíše se autor snažil nějakým aromatickým chmelem svůj výrobek ozvláštnit. A možná se přece i něco mohlo stát při samotném vařbě.

Nechci příslušnému domovarníkovi kecat do řemesla, ale já mám o tomto stylu svou, mnoha osobními zkušenostmi podpořenou představu. Truňk hořký až suchý bez aditivních aromat s krásnou majestátnou pěnou.

Přesto mne oderský stout potěšil a tímto dotyčného homebrewáře zdravím!