Před časem, když jsem ještě chodíval častěji do Hobitu, všímal jsem si zvláštního podniku vedle, který se jmenoval Šnytárna.

Před tím tam byla nějaká divná hospoda, která sice točila Slezana z Požáhy, ale na velice mizerné úrovni. Dokonce jsem v dotyčném pivovaru tenkrát intervenoval za zrušení licence.

V době Šnytárny na Přívozské ulici jsem PU moc nedal. Proto jsem také dotyčný podnik nikdy nenavštívil.

Šnytárna se nakonec přestěhovala do nových prostor na ulici Sokolské (kdysi Osvoboditelů).

Otvíračka je stanovena na 16 hodin, proto jsem se k návštěvě dostal až zhruba před týdnem

Mohu konstatovat, že se jedná o celkem zdařilý záměr.

Hospoda se nalézá v suterénu a působí docela útulným dojmem. Nad lokálem se tyčí estetické klenby, výčep vypadá funkčně a výkonně.

Co mne potěšilo hned zpočátku, bylo to, že půllitr PU stojí ve Šnytárně 48 Kč – čili o celých 9 korun méně než u nedalekého Rady. Opět mne zarazila informace, že správná míra je nastavena na 0,45 l, ale po mých minulých zkušenostech to nechávám na kompetenci ČOI.

Šnyt a mlíko jsou dokonce o 10 Kč lacinější (38 Kč).

Nabídka pokrmů je ryze českohospodská. Ceny nejsou nejnižší, leč v současnosti je to bohužel politovánihodná konstanta,

Samotné pivo je naprosto profesionálně natočené. Na 1 – 2 zátahy s krásnou kroužkující pěnou za příslušné teploty a s příjemným řízem.

Vždy, když ve svém městě popíjím takto natočenou plzeň, vzpomínám na Prahu 80. let. U kocoura, U Schnellů, U dvou koček….

A vždy mne rozesmutní, když si uvědomím, že v té době bylo naše hlavní město přístupné zejména vlastním občanům.