Náš prezident se nám vykecal už na Štěpána a jelikož mnozí lidé jsou na novoroční zdravice navyklí, přidávám také jednu.

Na přelomu roku bývá zvykem bilancovat. Ano. Dnes už čerstvě loňský kalendářní rok 2014 byl pivně velice úspěšný. Vznikla řada malých pivovarů, s těch původně malých se někdy staly větší nebo střední – věřme, že toto nebude na úkor kvality. Loni se též potvrdil nový fenomén. I minipivovary začaly živě vařit „kolem komína“, to znamená, že svým pivem zásobují vedle té své též řadu jiných hospod. Jak jen pivaře může blažit situace, kdy při pěší cestě (příp. i s MHD) Ostravou narazí na pivo z Ostravice, Frýdku- Místku, Martinova nebo Vojkovic. Sortiment teoreticky  rožšiřují i různí Chachárci, Mikešové či Porubské ležáky, tam však nejde o poctivé počiny nadšených pivovarníků, nýbrž výhradně o kšeft. A to v té velice nevybíravé verzi, o čemž svědčí i jakost takovýchto výrobků.

S potěšením registruji jak se na nejrůznějších pivních festivalech mladí lidé zasvěceně baví o našich minipivovarských značkách. Tak je to správné – budou to zrovna oni, kteří po nás průkopnících přeberou štafetový půllitr až nám selžou ledviny či játra. Fascinuje mne rozmanitost nabídky nejrůznějších pivních druhů. Loni letěla IPA, trvaleji v oblibě jsou piva pšeničná a na populárnosti získávají třeba i rauchy. Některé minipivovary začaly pivo stáčet do láhví a dokonce čerstvě je i filtrují. Podle mých dosavadních zkušeností to není na závadu ani na úkor autentičnosti těchto výrobků. Jen doufám, že pastér zůstane natrvalo zapovězen.

Můj loňský pivní život byl rovněž bohatý. Podnikl jsem vzpomínkovou expedici do karibské oblasti a zejména do jižní a západní Evropy. Nejmileji mne překvapili Italové. Tolik vynikajících pivních značek! A žádné neestetické petky, nýbrž designově dokonalé láhve. Na podzim měl premiéru celovečerní dokument Česká pivní válka, ve kterém hraji a jeho zhlédnutí všem milovníkům piva doporučuji. Promítá se to po celé republice jako klubové představení, letos by se však tento film měl objevit i v České televizi. Trvalo to dlouho, ale nakonec se to podařilo. Tiskem vyšla má třetí pivní kniha s titulem Česká pivní válka aneb hledání ztraceného piva. Osud této publikace byl celkem pohnutý. Knihu jsem napsal na popud producentů filmu, kteří mi slíbili ji vydat. Když se to nestihlo do velké premiéry, ruch kolem tohoto literárního dílka poněkud utichl. Nakonecse to povedlo. Mám však dojem, že kniha vyšla jen v nákladu 100 výtisků a není běžně v prodeji, takže nejspolehlivěji ji můžete najít přímo u mne. V roce 2014 jsem si rovněž doma uvařil své první vlastní pivo. Válečný žitný stout (Krieg Roggen Stout) z pivovaru Bunker Klein Darkowitz nebyl žádným sladovnickým veledílem, ale bylo to pitné a nějak se začít musí.

Bohužel, jak už to bývá, všechny události nebývají pozitivní. Proto bych vás chtěl touto formou informovat, že počínaje rokem 2015 nebudu již prodávat v pivotéce Pivovarského domu Ostrava. Možná by se mne mělo dotknout, že po dvou letech mého působení na tomto pracovišti, kdy jsem se usilovně snažil, aby prakticky první ostravská pivotéka vešla v povědomí lidí a k tomuto účelu jsem vedle samotného kvalifikovaného prodeje vedl přednášky či degustace, psal články do médií, přizval filmaře i televizní štáb atp. mi tuto informaci sdělí šéf s předstihem dvou dnů stylem jakoby mi popisoval nějaké nové nepříliš výrazné pivo. Avšak uvědomuji si, že takové jednání přesně zapadá do kontextu morálního profilu naší bezohledné a hektické současnosti, kdy je slušnost považována za slabost a hlavně, že dnes na naší scéně funguje skoro 300 různých pivovarů a že vynechám-li do budoucna jednu značku, otevřou se mi nové nepoznané možnosti. Takže nebudu již své čtenáře informovat o novinkách v pivotéce, divadlo Zběsilá pípa změní svou domovskou scénu a kvalifikovaně si nepokecám v obchodě se svými zákazníky,  ale tak si to bohužel přál lokální management. Dej Bůh štěstí (jak komu). Nejen svět, ale i pivo se točí dál…

Nějak jsem opomněl fakt, že Plzeňské pivovary a.s. na podzim zdražili v průměru půllitr piva o celých 50 haléřů. Ale myslím, že je zbytečné to znovu komentovat. Soudný člověk to stejně nepije.

Takže do roku 2015 přeji zejména zdraví (to je pro pivaře nutnost) a hektolitry dobrého piva. Nějak nám ta roční spotřeba klesá. Tak se snažte ať jsme zpátky na 160 l per capita!