Člověk příjemně unaven degustací bratislavských alternativních piv a vyždímaný z peněz, neboť některé značky jsou drahé potřebuje občas vypnout a sáhnout po něčem, co zná a co má rád.

Kousek od bratislavské pěší zóny jsem objevil slibnou hospodu s návěštím Novopacká piváreň. Novopacké mám rád. Poprvé jsem o něm slyšel vyprávět kolegu, který byl v roce 1982 v onom regionu na čundru. O dva roky později jsem poprvé pil v podhůří Prachovských skal Novopackou 10 a v létě 1986 i dvanáctku. Jestli si dobře vzpomínám, žádný mimořádný degustační zážitek to nebyl. Situace se trochu změnila po revoluci. Koncem 90. se objevila Nová Paka v našem kraji a čepovali ji např. v Kopřivnici nebo v Havířově. Petkový Brouček měl tenkrát pozoruhodnou „hliněnou“ příchuť a v Praze jsem chodil na 16 Valdštejna. Městský pivovar v Nové Pace je ztepilý a v roce 2006 ve městě místní pivo skoro všude točili.

Bilance tedy pozitivní, nezbývalo než do šantánu vstoupit. Jedná se o typický hučák, nejspíše otevřený již od časných ranních hodin, kde nefunguje obsluha a objednávky i výdej předem zaplaceného zboží probíhá přímo u výčepního pultu. Tomu však naštěstí odpovídají i ceny. Novopacká 10 za euro, většina jedenáctek a dvanáctek za 1.20. Velká vodka za 80 a deci vína dokonce za 45 centů. Skutečná lidovka. Jelikož nejde o žádný drahý snobský podnik, schází se tam dle mého odhadu nižší střední společenská třída. V prostoru pivárně jsem neslyšel hrát rádio a nezaregistroval jsem ani velkoplošnou televizi. O veškerou zábavu se starají samotní hosté. Tak jak jsem na to zvyklý a jak to má v těchto institucích být.

Dobře prokádrovaný výčepní, který mi trochu připomínal pohádkového Shreka mi neprodleně natočil světlý a vzápětí i tmavý ležák. Pivo slušně ošetřené s nezaměnitelnou novopackou chutí. Myslím, že tento podnik zařadím na svůj seznam bratislavských hospod, které není radno minout.