Tak vida. Svou činnost končí jeden z průkopnických minipivovarů, které stály na počátku dnes velice rozvinutého a všeobecně prospěšného hnutí.

Novoměstský pivovar v Praze se otvíral někdy na podzim 1993 a já jsem jej krátce nato navštívil. Prostory rozlehlé a pro mne tam bylo v té době vše nové a téměř posvátné.

Má druhá návštěva asi o půl roku později mne dost zklamala. Z restaurace se dle očekávání stala past na turisty. V bludišti místností a salónků jsem seděl mezi italskými turisty a usrkával místní pivo ze čtyřdecové skleničky. Pamatuji si, že nic moc.

Za pár let jsem se však dozvěděl, že podnik, který zahajoval ráno provoz v 10.00 zavedl tzv. „šťastné hodiny“, kdy bylo tamější pivo až do doby poledne možno popíjet za poloviční cenu, což bylo v oné době něco kolem 10 Kč. Rovněž se dalo posadit přímo do prostor hlavního výčepu, který vypadal jako normální hospoda. Na čepu pouze světlé a černé, avšak v oné éře mi docela jelo. Rovněž se nabízela možnost konzumace typicky hospodských jídel za rozumnou cenu.

Následujících snad dvacet let jsem do Novoměstského zavítal pouze příležitostně, většinou jako průvodce cizinců. V Praze už totiž od té doby vznikly desítky dalších pivních svatostánků a nebylo radno plýtvat časem.

Každého (skoro) pivovaru je škoda. Uzavření jedné pražské legendy však není žádnou národní tragédií. Takže Novoměstský pivovárku, odpočívej v pokoji a věz, že vstanou noví výčepníci!