V dnešních krušných časech podloudná pivní okénka přílišným výběrem zrovna neoplývají.

V přívozské Kurníkšopě obligátní Ostravice, Nachmelená Opice, Hoppy Dog…Přesto měli něco, co mne zaujalo.

Údajně novinka od potštejnského Clocku. Výčepní světlé Hektor. Se samotným Clockem jsem se snad naposledy setkal déle než před 2 lety v Bratislavě. A zhruba v té době jsem zhlédl v TV nějaký dokument o obci, kde se tato značka vaří. Na návsi dvě hospody naproti sebe. V jedné se pivoznalci kochají minipivovarskými klenoty, v té druhé trucují místní občané od vodnatého Staropramenu. Nabízejí se hned tři důvody: Závist, cena a strach z nepoznaného.

Hektora jsem vypil opravdu s chutí. „Desítka“ jak má být. Příjemně, avšak nevlezle hořká s přirozeným řízem. Slušné sladové tělo s probleskujícími jiskřičkami chmelovitosti. A na závěr líně se táhnoucí chlebové doznívání. Přitom obsah alkoholu pouze 4%. 0,75 l ušlechtilé kapaliny se ztratilo, ani nevím jak.

Jedinou připomínku bych snad měl k barvě. I přesto, že se pochopitelně jednalo o ryzí filtr, my pivaři rozmazleni pozitivním vývojem a neustále se zdokonalující kvalitou minipivovarských produktů, vítáme kvasničáky více vyčeřené, s pouze náznakovou zamlžeností. Tím chci říci, že i když jsem půllitr vystavil paprskům lednového slunce, postrádal jsem v moku výraznější jiskru.

A nakonec opět, dnes už dosti obligátní poznámka. Jaksi mi nesedí, že bych si dal někde v hospodě desítku za cca 75 Kč.