Nejdříve do směnárny a pak už rovnou na pivo.

Jako první mám při cestě rádoby minipivovarskou nálevnu, kde však není skoro žádný výběr. Tak polknu průměrné, i když docela osvěžující Pale Ale z podniku RIB a prchám do dalšího stánku.

Tím je onehdy předělaný bar Lager & Wine, který se v současnosti jmenuje poněkud všeobecně Beerstore. Nabízí 150 druhů piv převážně z Evropy. Majitelé nové hospody vlastní rovněž minipivovar a rak asi na pěti pípách nabízejí svou značku Zbir. Ochutnal jsem ji již vloni, ale tentokrát jsem si ji více vychutnal. Ležák kalný a v chuti žádná zvláštní ušlechtilost. Jakože Balkánci jsou už na dobré cestě naučit se vařit solidní pivo. Cream Ale bohužel nebyl momentálně na čepu, tak jsem vzal zavděk stoutem. Ten se docela povedl. Byl hutný a chuťově bohatý. Bylo by však třeba trochu zamakat na pěně.

Mou pozornost upoutaly dva lahváče z regálu. Jedna euroflaška nesla na etiketě název Josip a druhá Broz. Vedle byl prázdný prostor, z čehož jsem usoudil, že Tito je již vyprodaný. Pivo bylo výrobkem slovinského pivovaru Komunajzer. Na této zemi si agresivní titovci vylámali zuby v roce 1991 při svém desetidenním válečném tažení. Broz byl ležák konsistencí podobný Zbiru, méně natrpklý, avšak rovněž postrádal decentní hořkost. To asi ještě potrvá.

Na závěr jsem si dal ještě U lípy půllitr černého a jednu lahodnou medovaču. Už se těším na Samo pivo.