Přestože jsem v pivu dosti konzervativní, nepotřebuji, aby pivo chutnalo stále podobně – nakrásně dobře. Včera jsem si u Hobita skutečně pochutnal.

Pivovárek v Lipníku zkusil uvařit pivko kouřové a musím konstatovat, že se mu to skutečně povedlo. Opět, jak u příkladu nakuřovaného Shpeque přímo z Hobitu, nejedná se o chmelený vývar z uzeného, nýbrž o svébytný sofistikovaný pivní styl. Nakuřovaný Lipník je třináctka tmavé barvy u níž testujícího pivaře upoutá už její charakteristická vůně. Není v ní čokoláda ani karamel, jen odkaz na hořké pivo a druhoplánový ekologický kouř. Svou hořkost kouřový Svatovar v sobě ani náhodou nezapře a i tento druh tak dělá čest své značce, neboť Lipnická piva v poslední době vynikají právě svou hlubokou hořkostí. Při pití jsem měl asociace brzce podzimních táborových ohňů, opékaných brambor a z dálky jakoby se ozýval populární pěvecký kánon „Červená se line záře….“.

Svrchně kvašená piva mám rád. V poslední době se však u nás doslova roztrhl pytel s ejly, zejména typu IPA a APA. Když jsem byl vyzván, abych okusil 13°Ale z minipivovaru Chýně u Prahy, trochu jsem váhal. Pivovar znám již z dob jeho vzniku v roce 1993 a průběžně na jeho zdařilé výrobky narážím. Momentálně jsem však neměl chuť na hořký, alkoholicky silný nápoj s výraznou příchutí amerických chmelů Cascade či North Brewer. Svrchně kvašená chýňská 13°byla však naštěstí úplně jiná. Přinášela nové chuťové kvality a na první ochutnání bych ani neoznačil ono pivo za ale (ejl). Chyběla obligátní ovocnost i přesycenost aromatickými chmely. Během asi 15 minut co jsem pivo vychutnával mne ani nenapadlo žádné trefné přirovnání. Chýńský Ale byl, alespoň při prvotním setkání mimo jakoukoliv doposud mnou registrovanou chuťovou kategorii. Na zlomek vteřiny jsem v něm ucítil zárodek latentní vanilky, o něco později jsem si příchuť ejlu představil jako tmavě modro-fialovou. Nač však hledat asociace a trefné, leč subjektivní atributy! Stejně by to málokdo pochopil. Stačí když kolega Horror je u krýglu šťastný a inspirován vymýšlí pro něj tak typické hovadiny.

Až druhého dne mi došlo, že chýňský mok má snad nejblíže ke kategorii Brown Ale. I barva by tomu odpovídala, ale tato piva bývají o něco sladší. Nicméně produkt se Chýni vydařil a věřím, že i jiní fandové kvalitních truňků jej budou pít zásadně na zdraví!