Původně jsem se chtěl přesunout z Křížikovy do Kurníkšopy. Ale zaujala mne cedule na hospodě Alvi.

Vida! Už je duben. Minulý měsíc byl jako Volba sládků na čepu historicky první radegastovský ejlík Rog, nyní jej vystřídal Popeleční Benedikt.

Legenda tohoto produktu se hlásí k tradici Benediktinského kláštera v Břevnově, kde se údajně „podobné“ pivo vařilo už koncem 10. století.

Jen zopakuji, že první literární zmínka o českém pivovarnictví pochází z roku 1088, která dokonce poskytuje jména tří tehdejších sládků: Semíka, Šešura a Častoně.

Dodnes je záhadou  nápis vyrytý  v prostorách bývalého pivovaru v Cerhenicích, který numericky (v arabských číslovkách) uvádí letopočet 1141.

Benediktinské pivo bývalo prý velmi silné, aby břevnovským mnichům pomohlo překonat období půstu.

Současný popeleční Benedikt takto silný není. Má jen 5,5% alkoholu, ale je slušně plnotučný. Lehce okrová barva, pěkné aróma. Pivko je příjemné i při popíjení. Možná k chuti pomáhá i vědomí, že Benedikt je uvařen ze čtyř druhů sladů, ze kterých mne nejvíce zaujal ten Abbey, ze kterého by se měly vyrábět belgické klášterní ejly. Zajímavé a chvályhodné rovněž je, že ke chmelení se používá chmel vypěstovaný přímo v areálu kláštera.

Benedikt uvádí hořkost 32 IBU, takže je taková střední. Po vydatnějším napití se mi na zadním patře na okamžik objevily stopové prvky tzv. „hlíny“, což je pro mne to nejvzácnější a nejkvalitnější, co může chmelový mok poskytnout. Bylo to ale velice slabé a sporadické. Samozřejmě by bylo namístě hlubší degustační studium.

Je dobré, že Asahi i nadláe pokračuje v tradici Volby sládků a příležitostně nenásilnou formou pomáhá pivně vzdělávat i zapřisáhlé radegasťáky.