Od soukromého pivně-kulturního festivalu v Lipníku jsem očekával, že nabídne místní pivo. Nebylo tomu tak. Proč, to mi organizátor ani pořádně nevysvětlil.

Setkání na rozměrné zahradě se prý koná již od počátku 80. let, kdy takto lipnický underground protestoval proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Tenkrát se na místo cestovalo vlakem a v krosnách se tahaly teplé lahváče. Festival probíhal prakticky potmě a unplugged (nebyla elektřina).

Dnes je technické zabezpečení na diametrálně odlišné úrovni. Osvětlené pódium a chlazené točené pivo. Letos tekl Kunětický Hejkal a Holba 12°. Piva slušná, avšak pivař by očekával pestřejší výběr. Mezi osazenstvem se však objevil náhodou i spolumajitel minipivovaru v Třinci Karpentné. Stará píseň tvrdí že na Karpentné zdechl kůň. Podle mne tam ale spíše chcípl pes. Pivovárek jsem v roce 2009 objevil v prostorách bývalé kotelny. Pivo vařil rekvalifikovaný sládek, podle všeho něco mezi starobním a invalidním důchodcem. Ve výrobě byla pouze dvanáctka. Pivo slušné, chtělo to samozřejmě vychytat mouchy. Problém ovšem nastal s komunikací. Na tel. čísle mobilu se mi asi dva roky nepodařilo nikoho zastihnout, o pivovaru nikdo nic nevěděl a kolovaly dokonce fámy, že podnik skončil. Trochu mi to připomínalo cimrmanovskou hospodu Na Mýtince. Až zhruba před 2 lety se na pivním festivalu v Martinově objevila třinecká 14°.

Spolumajitel třineckého minipivovaru se jmenuje Ondra.  Přivezl sebou pouze 15 l KEG, tak byla třinecká 12°doslova úzký profil. Pivo nebylo přespříliš hořké, avšak byly v něm cítit potřebné živiny. Ondra mi sdělil, že pivovarská hospoda je otevřená každý den od 10 hodin.

Mám radost, že i kousek od polské hranice v našem kraji funguje další plnohodnotný minipivovar.