V Praze jsem neměl tentokrát mnoho času. Tak jsem se vydal do osvědčené lokality.

Do Kulového Blesku již spolehlivě trefím. O půl druhé odpoledne zahrádka uzavřená a v suterénním výčepu pouhý jeden host. Těšil jsem se po čase na Únětice, ale měl jsem smůlu. Nějaké moravskoslezské značky včetně Washingtonu z Ostravice a piva z Hutiska, které stále nazývali Radochou. Nakonec jsem si objednal polotmavého Hendrycha z Vrchlabí. Bohužel zklamání. Samotné pivo mne moc nenadchlo, avšak nejvíce na vině tomu byl fakt, že speciál nebyl podán za předpisové teploty. Proč to řádně nevychladili? Tak co dál? V prázdném šantánu je mi dost smutno, přesto si dávám ještě malý Stout z Lobče. Stout jako z čítanek. Trocha kafe a pražené zrno. Dvanáctka s cca 5% alkoholu je na ten styl tak akorát. Ani vyšší teplota nevadí, představujeme-li si, že tento černý nápoj konzumujeme v pubu někde na Britských Ostrovech.

Napadlo mne, že buďto v okolí najdu nějaký cenově dostupný hučák se „smíchovským“ nebo budu i nadále draze ochutnávat  o samotě. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost a zamířil do restaurace Nota Bene. Opět mne nejvíce lákalo Únětické (i když za dosti mastnou cenu) a opět jsem je nenašel. V podniku začali totiž vařit své vlastní pivo a na jeho distribuci byly obsazeny hned čtyři místní pípy. Světlá nefiltrovaná 11°byla klasickým minipivovarnickým produktem. Spíše sladová záležitost s intenzivním a dlouhým chlebovitým dozníváním. Třetinka za 27 Kč. To ještě na lokalitu blízko Národního muzea jde. O poznání dražší byl 14° Porter. Hutný černý mok, který mi však nejel tak dobře jako lobečský Stout. Porterovská vůně nebyla příliš výrazná, navíc se do chuti tlačila příchuť jablka. Nebylo to však shnilé ovoce, což by svědčilo o přítomnosti acetoldehydu, ale obyčejné zdravé jablko, jakoby do půllitr stříkl někdo trochu cideru. Jinak však Porter nebyl nejhorší. Těšil jsem se na žitnou Ipu. Nakonec se však ukázalo, že žita je ve sladu jen 20% a navíc ta přechmelenost až pálila v krku. Ani jsem se nemusel ptát. Cascade a Citra made in USA. Pivovárek NB má prozatím varnu na 250 l a zřejmě úspěšně tají svou existenci, neboť jsem se o něm nedočetl ani na stránkách Pividky.cz. Na závěr jsem poučil vrchního, jak vysvětlit americkému pivaři princip stupňování piva. Již přes dvacet let se snaží naše demokratické vlády vymýtit  Ballingovu metodu z myslí pivních konzumentů, ale zatím se jim to naštěstí nedaří. Nejlepší je EPM vysvětlovat jako stupnici Plato, která se v zahraničích oficiálně, i když celkem zřídka používá. Navíc si myslím, že platonická láska má něco do sebe.