Ještě slavnější než historický Norimberský proces je tzv. norimberský trychtýř, pomocí něhož se nalévalo ve středověku vyšetřovaným osobám přímo do hrdla víno.

Vždy když naše loď zakotvila v norimberském přístavu, zjistil jsem, že to mám blíže do lesa na borůvky než do města na pivo. Tentokrát jsem se však rozhodl, že se do historického centra přece jen vypravím. Podle instrukcí jsem míjel stavbu a dálnici a asi po 10 minutách jsem došel na zastávku tramvaje číslo 5. Naproti se nalézalo bistro, které inzerovalo asi pět druhů piv, z nichž tak tři jsem zaručeně neznal. Ovšem podnik otvíral normálně až v 16.00 a navíc tam měli týden dovolenou.

První minipivovar Barfusser jsem našel poměrně snadno. Stará, nejspíš renesanční budova s rozměrným sklepením, kde byla zařízená minipivovarská restaurace. Na čepu vlastní ležáky světlý a tmavý a pšeničný Tucher. K obědu jsem si objednal věhlasné norimberské wursty. Norimberk se prý už dlouhá léta pře s Regensburgem, které z těchto měst má starší recept na výrobu této uzeniny. Je mi to však jedno. Ten wurst s kyselým zelím byl opravdu skvělý. Jen ta hořčice mohla být originálnější a ne ten tuctový blivajs z EU. Světlý nefiltr byl chutný. Spíše sladový s hodně chlebovitým tělem a dozníváním. Jako by do várky přidali čerstvé pečivo. Černé taky dobré. Spíše hořčejší s vyváženou chutí.

Když jsem posléze hledal další provozovnu – Hausbrauerei Alt Stadthof zjistil jsem, jako ostatně často, že má tištěná mapa nekoresponduje s realitou. Naštěstí  Bergstrasse nebylo těžké najít. Ocitl jsem se v útulném šenku, kde zrovna hodovaly tři stoly slovenských turistů. Raději jsem se k nim nehlásil, ještě by do mne vlili nějakou borovičku. Světlé pivo bylo o poznání čiřejší než to z předchozího pivovaru a úplně odlišné chuti. Více hořčejší a zemitější. Chmel tam měl nekompromisní chuťové zastoupení, ale nevyčníval. Všechny složky vytvářely ve vzácné souhře onu pozoruhodnou chuť místního piva, kterou jsem nedokázal jasně definovat. O nic horší nebylo ani černé, to mi však více připomínalo Barfussera.

Jak už to bývá při cestě tramvají vidíte kolem sebe roztodivná pivní loga, v cílové stanici však hledáte těžce a většinou marně. Ještě jsem ochutnal místní průmyslový Lederer a pak už jsem se musel vrátit. Příště vystoupím někde po cestě……