Plán byl poměrně jasný. Zajet do Vyškova, setkat se se spoluhercem z filmu Česká pivní válka Láďou, navštívit pivovarskou restauraci, ochutnat výrobky minipivovaru z Topolan a večer odcestovat zpět do Ostravy.

Nádražní hospůdka ve Vyškově patří určitě k těm lepším. Menu za 68 Kč, obsluha svižná a hlavně cenově dostupná a osvěžující vyškovská 11°Džbán. Dal jsem dva kusy a pak jsme s Láďou změnili lokál. Pivovarská restaurace je velice útulná. Vcelku dobrý výběr, nicméně by to chtělo pivo trochu přichladit. 12°Březňák mi po Džbánu už tak nejel. Byl tak trochu „malcový“ a nezdál se mi až tak osvěžující. Podobnou zkušenost, kdy jsem ochutnával dvanáctku po jedenáctce a měl jsem pocit, že jedenáctka byla chuťově výraznější jsem zažil u piva z Malého Rohozce, Poličky a docela nedávno u Larysche v Karviné. Nevím, čím to je, zřejmě by si tento úkaz zasloužil hlubší analýzu, neboť logicky by mělo být vícestupňové pivo chuťově výraznější. Chuťové pohárky jsem si opětovně doladil světlou 14°a na závěr jsem jako dezert polknul polotmavou svrchně kvašenou 15°Rubín.

To už nás naháněl majitel minipivovaru Lišák z Topolan, který kvůli nám otevřel svou vyškovskou provozovnu o celou hodinu dříve. Světlá 12°Lišák byla standardní. Hořkost tak akorát, slušný říz, bohužel poněkud tuctová chuť, sice docela ušlechtilá, že bylo hned poznat, že se jedná o výrobek od poctivého malovýrobce, na druhé straně jí podle mne chyběl nějaký osobitější rukopis. Tuto složku jsem však objevil v doznívání. Na rozdíl od trochu strohého Vyškova se v Lišákovi vyskytovala silná konsekventní chlebovitost, která přetrvávala na patře snad půl minuty. Poněkud překvapující u piva s výšepopsaným charakterem. Zkrátka pivovarské produkty nás vždycky něčím dostanou. Pivo pšeničné bylo dobře vychytané, nechyběl nezbytný „banán“ a tento mok, který v současnosti tvoří základ topolanského sortimentu byl navíc velice dobře pitelný.

Seděli jsme a pili a já pomalu cítil, že zhruba 10 piv různých stupňovitostí mi docela začíná lézt do hlavy. Na nádraží jsem na poslední chvíli šprajcnul a do rychlíku na Ostravu nenastoupil. Nejspíše jsem chtěl důvěrně poznat vyškovský noční život. S odstupem však musím konstatovat, že je poměrně nudný. Dal jsem jedno pivo v jakési suterénní knajpě, pak jsem zjistil, že se mi vybila baterie v mobilu. Hodiny na radnici ukazovaly jednu ráno a já zamířil do blízké non-stop herny. Na čepu Budvar a kolem les hracích automatů. Avšak teplo, že by se chtělo spát…Budila mne barmanka a odmítla mi načepovat další pivo. Prý je to herna a ne noclehárna. V neznámém nočním městě jsem tápal a nevěděl, kam jít. Na ulici se nebylo ani koho zeptat.Naštěstí jsem našel taxi a taxikáře jsem někdy kolem třetí ráno požádal ať mne zaveze někam na pivo poblíž nádraží. Další odporná herna s eurosračkou. Pozdě jsem litoval, že jsem neodcestoval večer zpět domů. Odjížděl jsem vlakem před šestou hodinou a bilancoval. Ve Vyškově je sice městský pivovar z tradicí od roku 1680, avšak vyškovské pivo je přímo v místě původu k dostání jen velmi sporadicky. Vedle toho po hospodách břečky snad s vyjímkou té, kde se točí Lišák. Příště do Vyškova za místním dobrým pivem, ale po setmění zpět domů!

P.S. Klement Gottwald se narodil v Dědicích u Vyškova. Nenarodil se v Topolanech Topolánek?