Včera jsem v pustkovecké Kurníkšopěhospodě zahájil nakuřovaným stoutem z Qásku 13° Venda.

Pivko, které potěší. Normálního Qáska, včetně Hejkala už skoro vůbec nepiji, protože mi přestal chutnat, ale Venda byla vkusná pochoutka.

Tak co dál? Konrád? Myslím, že v poslední době je v Ostravě překonrádováno. Mají jej U Segala, v Šopě a dokonce jsem objevil i vratislavickou 10° za 25 Kč v Rockhillu. Nedávno jsem po letech okusil i Spytihněva ze stejného pivovaru, ale ten mi vyloženě nejel. Taková potuplovaná industriální chuť. Takže Konráda škrtám.

Za kyselák s rybízem a lychee se mi nechce vyhazovat peníze. Red Ale od Trolla je sice výborný, ale zrovna jsem si jednoho dal v Pivotechně. Takže to asi nakonec vypadá na žitný svrchňák Rye Ipa z Potštejna.

Pivovar Clock dosti prosperuje. To je vidět i na jeho cenách, které se pomalu blíží Matuškově ideálu. Prostě moderna se vším všudy včetně futuristických etiket, o nichž jsem zde asi před 7 lety vedl plamennou diskusi s oponujícím Segalem. Clock z Potštejna umí uvařit i ležák, ale usuzuji, že jeho výrobou si příliš nezatěžuje kapacity.

Žitná ipa byla současnou klasickou ipou v tom nejvlastnějším slova smyslu. Hluboce hořká, asi 10x přechmelená a chmelový ocas pálil na jazyku ještě pár sekund po napití a docela potlačil jakékoliv inteligentní doznívání. A kde je žito? Možná tam zrovna v té době lokální sládek zahodil svou flintu. Nápoj nese jméno No Idols a pro mne se idolem opravdu nestal.

69 Kč za malé pivo je pro mne příliš, proto jsem o něco později uvítal normální frýdlantskou desítku od Albrechta na nevzhledné předzahrádce U Segala.