Ateista nalezne Boha, zločinec začne páchat dobré skutky, bývalý materialista dosáhne osvícení. Srovnatelně důležitou událostí v životě lidském je když nepivař objeví krásu piva a stane se z něj Pivař. 

Blanka je mladá sympatická žena. Drobná černovláska působí nenápadně, ale má svůj příběh. Docela nedávno ve věku 24 let vypila své prvé pivo. Do té doby jen usrkávala colu, popíjela víno či longdrinky. Zlomovým momentem v jejím životě byla konzumace pšeničného piva Bon Weizen. Od té chvíle se ocitla na té pravé cestě, která jí přinese spoustu radostí a dobrodružství. Pod odborným dohledem jednoho z nadějných členů Bratrstva chmelové šišky prozatím degustuje pouze kvalitní a prověřené značky. Mnoho štěstí, Blanko!

Asociačně vzpomínám, kdy se mi osobně podařilo dostat tápajícího konzumenta na dráhu uvědomělého a vzdělaného Pivaře. Nepočítám několikadenní přijímací pohovory s kandidátkami členství v B Ch Š neboť tam se jednalo, co se týče piva povětšinou o kvantitu vypitého moku a o věci, které s pivem souvisí jen nepřímo. Krásný případ nápravy pomýleného pivaře je však z roku 2000, kdy jsem pracoval jako hudebník na americké zámořské lodi se kterou jsme brázdili vody Kanady a Aljašky. Olomoucký saxofonista Jakub Červenka byl nadějný jazzový saxofonista, v pivařství však naprosto zaostával. Na pivo v zahraničí téměř nechodil protože šetřil na vlastní byt a naivně prohlašoval, že pije jen Pilsner Urqell. Zdánlivě beznadějný případ však vůbec nebyl ztracený. Po několika konzultacích počal Kuba uvědoměle nasávat v aljašských i kanadských, zpravidla minipivovarských nálevnách a již během pár týdnů projevil nesporný talent a nekompromisní radikalismus. Svůj nejpozoruhodnější výstup předvedl ve vancouverské čtyřce hotelu Cambie, když nemohl ustát jak v knajpě, kde bylo na čepu asi 10 lokálních minipivovarských značek si jakýsi ignorant objednal dvakrát po sobě lahvový Coors. Musel jsem nepříčetného Kubu držet, aby dotyčného zmetka fyzicky nenapadl. Tak jen zuřivě česky křičel: „Ochranka! Vyveďte ho ven!“

Nejčastějším argumentem samozvaných pivařů milujících kleštěnce nadnárodních chemiček je fakt, že poctivé nefiltrované pivo má na ně projímavé účinky. Toto není samozřejmě vina kvasničáku, nýbrž jejich zmlsaných a neodolných vnitřních orgánů kdy vinou konzumace takřka výhradně sterilizovaných utrejchů nemají vhodné složení střevní mikroflóry, případně mikrofauny a s tím náležitou imunitu.

Existují však i sofistikovaní Pivaři, kteří to jen předstírají. Stejně jako původní obyvatelé Havajských Ostrovů v 19. století přijali křesťanství aby udělali radost svým kolonizátorům a přitom stále rituálně posílali popel svých zesnulých na Bora-Bora, mnozí pivní Farizejové tvrdí jak milují alternativní značky, zatímco v ústraní stále slimpají Gambrinus a Staropramen. Někdy se, bohužel obrátit zbloudilce na pravou víru prostě nepodaří. Jeden z mých fanatických kolegů pár týdnů přemlouval svého spolupracovníka ať s ním jde na pivo do Hobitu. Když se mu konečně podařilo ho vytáhnout, nešťastný kandidát pivařství svému potenciálnímu guru na poslední chvíli utekl do blízké hospody s Radegastem.

A jedna moudrost pro všechny: Zahoď den kdy jsi nepil pivo!