Georg Friedrich Handel byl znamy nemecky barokni skladatel, ktery se narodil v meste Halle. Pote co jsem se tam vypravil pred nekolika dny na pivo mu vubec nezavidim.
Halle je mesto docela velke. To se pozna uz podle toho, ze z nadrazi do centra je daleko a ze tam jezdi tramvajove linky. Po ceste na namesti, ktera meri asi 1,2 km jsem videl zhruba jenom dve hospody, ktere mne vsak svou vizazi ani nabizenym sortimentem piv naprosto neoslovily. Na architektonicky pomerne zajimavem namesti, kteremu dominuje prave socha skladatele Handela jsem vyhledal informace. Podle stranek beerme.com jsem jiz vedel, ze v Halle se nalezaji dva minipivovary. Miluji ten pocit napeti, kdyz podle mapy hledam prislusne adresy. Jak mne poucila mlada pani na informacich, prvni z pivovaru je pomerne blizko, druhy asi 20 minut pesi chuze stale podel tramvajovych linek 3,7 a 8. Chvili jsem si venku orientoval mapu a asi za deset minut jsem stanul pred uhlednou hospodou s nazvem Kuler Brunnen. Santan vsak vypadal zavrene. Bodejt. Ktery blb by otviral pivovarskou knajpu pobliz centra pred 16 hodinou! Je kolem poledne, hodlal jsem v Brunnen poobedvat, takze bohuzel musim vyrazit smerem ke druhe provozovne.
Venku horko, cesta trochu do kopce, prichazi zizen. Chtelo by to alespon jedno pivo pri ceste, aby se nalezite protahlo vysusene hrdlo a aktivovaly chutove bunky. Ale beda. Podel cesty nevidim ani jednu mravnou hospodu. Jsem ja vubec v Nemecku. Asian noodles, Curry House, Himalaya, Best of India, Arabic Cusine. Kde je proboha nejaka hospudka s wurstem a kyselym zelim. Tretina populace Halle ma tmavou barvu pleti. Nejvice je tady Africanu. Radi jezdi na kole, nez si ukradou nejake to auto. Na stavbach a ve vykopech vsak cerneho neuvidite. Takoveto prace jsou sverovany vyhradne Nemcum, pripadne Cechum nebo Polakum. Nekdo jim na ty jejich podpory prece vydelavat musi. Neutesena cesta, ale uz jsem zde. Glaserne Privatbrauerei inzeruje denni menu a nekolik druhu vlastniho piva. Je treba zapit depresi. Vchod je vsak uzamcen. Treba se tam dostanu ze strany. Ne. Opet zamceno. Pod jidelnickem v prosklene skrince jsem objevil skromny napis. Omlouvame se svym zakaznikum, ale od 27. 7. do 16. 8. jsme na dovolene. Prijdte prosim znovu az budeme zpet. Ano, rikam si, NDR se ani po letech nezmenilo. Tak se delaji ksefty. Behem nejteplejsi sezony zavrit na tri tydny hospodu a pak narikat, jak je ten kapitalismus vykoristovatelsky. Od smrti zizni mne zachranila mala zahradni restaurace s tocenym pivem z Einbecku.
V centru jsem nasel pomerne peknou hospodu s dusseldorfskym pivem Diebels Alt, ale nechtel jsem popijet jiz proverene znacky. V blizke historicke budove byl umisteny minipivovar Zum Schad. Vyrabi momentalne jen polotmave, nic moc, ale presto aspon nejake mistni pivo. Kdyz jsem ani po dalsi hodine neobjevil nic zajimaveho, snad krome toceneho Freibergu, rozhodl jsem se o pul ctvrte odjet zpet do Wittenbergu. Cestou na nadrazi jsem potkaval hloucky hlucnych Africanu a tesne pred nadrazni budovou na mne nemecky pokrikoval jakysi mistni somrak. Sbohem, Halle, doufam ze navzdy. Handelovi vubec nezavidim.