Není to tak dávno, co osvícení čeští pivní labužníci žehrali na konzervativnost svých většinových spolupivařů.

Okřídleným heslem v oné neklidné rozvojové době bylo: Český pivař si o sobě myslí, že je znalec, přitom z celé široké škály pivních stylů zná jen pivo výčepní a obyčejný ležák. Doba pokročila kupředu a atmosféra se radikálně změnila. Dnes už převážná většina pijáků piva má alespoň základní povědomí o tom, že existují piva svrchně kvašená, že do stylů jako je IPA nebo APA se přidává zahraniční chmel a že porter či stout jsou tmavé barvy. Na trhu zdomácněla piva pšeničná, přidávají se do nich i jiné obilniny nebo se nejrůznějšími způsoby ochucují.

Pivař by mohl být spokojen. Ale ouha! Věčně nespokojený Čech se opět ocitá na opačné straně barikády a hřímá: Vraťte nám poctivý český ležák! Na stránkách Svět Piva byl uveřejněn článek s krátkou diskuzí zrovna o této problematice. Kolega Petr Žalio píše, jak je již unaven konzumací lepších či horších ejlů a že chutný ležák je dnes skutečně obtížné najít. Jako jednoho z posledních udržovatelů tohoto národního stylu jmenuje Budějovický Budvar, dále pak se přiznává, že dnes si spíše pochutná na lageru bavorského původu. Další vzdělaný pivař v komentáři píše, že v dnešním minipivovarském hnutí převažuje komerční stránka a jmenuje spoustu negativních faktorů: Snaha o rychlý zisk za každou cenu, nedostatek kvalitních sládků, kteří často pracují v několika pivovarech najednou, vaření piv, o kterých nemá výrobce velké povědomí apod. Na tom je hodně pravdy, já bych to ovšem tak tragicky neviděl.

Budvar je skutečně náš asi poslední národní pivovar, ovšem jeho průmyslová piva, která sice průběžně piji, bych za záchranu českého ležáku skutečně nepovažoval. Stejně tak je dobré, že náš pivní trh je zaplněn produkty nejroztodivnějších stylů a kategorií. Ačkoliv mám na přechmelené ipy a apy svůj názor, rozhodně ani tuto složku pestrosti výběru neodsuzuji. Čas od času sice objevím minipivovarský výrobek, který je evidentně nepovedený nebo záměrně šizený, v globále jsem však rád, že je u nás konečně z čeho vybírat. Navzdory futuristickým prognózám z počátku 90. let je dobré, že i pivovary vaří piva výčepní a poctivé ležáky o střední síle vedle originálních a často i unikátních speciálů. Přes všechny případné negativní stránky tohoto vývoje je v současnosti u nás situace skoro taková, jakou jsem si ji zhruba před 25 lety vysnil. A stejně jako v jiných oborech i zde je možno radikálně oddělit zrno od plev. Takže buďme vděčni, že se u nás dobrému pivu daří.Na zdraví!!!