Včera jsem se jako obvykle stavil do hospody Alvi na Nádražní třídě. Vypadá to tam jako v někdejší klasické putyce, podobným podnikem je nedaleký šantán U Sudu.

V Alvi mají Radegast a Pilsner Urquell, proto si obvykle objednávám vodku nebo becherovku. Tentokrát mne však zaujala upoutávka na Velkopopovické nefiltrované pivo. Co mohu krom svých ideálů ztratit, pomyslel jsem si a požádal o jeden kus.

Prvním překvapením pro mne bylo, že servírka mi mok přinesla ve sklenici na stopce. Obsah byl mírně zakalený jak už to u tzv. kvasničáků bývá, takže bylo obtížné za prvé dohledat rysku a následně i rozluštit nápis vyhotovený poměrně nekontrastním písmem na sklince. Bylo třeba se napít. Velkopopovický nefiltr mne nepřekvapil. Podobně chutnal i stejně označený Gambrinus zhruba před 2 lety. Nebyla to taková voda jak bývá klasická kozlovská 11°, trochu hutnosti tam bylo, jinak však pivo chutnalo naprosto nezajímavě. Na patře bylo možno přímo cítit příchuť obrovské výrobní haly s CK tanky. Zbytečně hodně bublinek, vůně mdlá až lehce nakyslá (to ale mohlo být způsobeno i špatnou údržbou pivního potrubí) skoro žádné doznívání. Jak pomalu nefiltru ubývalo odhalil jsem rysku. Sklenice měla obsah 0,4 l za což jsem zaplatil 24 Kč. Dále jsem přečetl i nápis – „Výběr sládků“. Jistě. Profesionální degustátoři by zajisté neobjevili v popovickém nefiltru žádnou senzorickou vadu a určitě by jej pozitivně bodově ohodnotili. Pro mne však zůstal tento výrobek další ukázkou průmyslovým pokusem o řemeslné pivo. Evidentně neúspěšným.

Opět jsem se zasnil jak chutnal Kozel před 30 lety, jak jsem obrážel žižkovské čtyřky nebo marně stál v dlouhé frontě před brněnským lokálem U kata. V roce 1988 nám jej začali vozit až na Fifejdy, ovšem v té době už počala jeho kvalita klesat až na současné pivovarské dno. SAB Miller opět udělal kus své destruktivní práce. Na druhé straně však můžeme opět vidět snahu giganta přispůsobovat se domácí pivovarské scéně, což můžeme vnímat tak, že náš boj za dobré pivo je zatím poměrně úspěšný.