A to zdaleka ne jeden!

Hledání nepřítele patří v naší zemi k oblíbeným kratochvílím. A v pohnutých dobách, jako je ta současná se tento bohulibý proces zintenzivňuje.

Zpočátku byli hlavními nepřáteli lyžaři. Zvláště ti, kteří si dovolili odjet provozovat svůj oblíbený sport do Itálie. Spravedliví a náležitě předposraní spořádaní občané jim organizovaně všemi dostupnými formami spílali a obviňovali je ze způsobení zániku naší civilizace. I když se v současnosti ukazuje, že větším problémem mohly být v oné inkriminované době spíše sjezdovky v sousedním Rakousku, sémě zášti bylo zaseto a argumenty jsou stále připraveny k případné exhumaci.

Pomalu se otepluje, sněhy tají a lyžování ztrácí na aktualitě. Takže další sezónní nepřátelskou skupinou jsou tzv. pendleři. Ačkoliv toto nespisovné slovo do dnešní doby skoro nikdo neznal, dnes má český národ jasno. Jsou to zločinci! Nejen proto, že nám tady rafinovaně zavlékají infekční chorobu, ale zejména proto, že jim běžný tuzemský zaměstnanec závidí jejich relativně nadstandardní příjmy.

„Tak přijďte makat do Kolbenky, Enháčka nebo do Hyundaie k pásu, ať vidíte, jak chutná skutečná práce!“

Osobně jsem pracoval v zahraničí (nikoliv jako pendler) zhruba 25 let a přál bych každému závistivci, ať si to zkusí. Nicméně – když chcípla koza mně, tak ať chcípne i sousedovi!

Hledání nepřítele probíhá i v každodenním restriktovaném životě. Odhodlaní bojovníci proti zákeřnému koronaviru statečně udávají stacionárním i mobilním represivním složkám nedisciplinované jedince, kteří si na pár minut sundají zdraví škodlivý hadr z huby, aby si na odlehlém místě mohli dát životodárného čouda nebo hlt piva a alespoň na pár minut nechat zapomenout na svrab, ve kterém jsme se ocitli. Někdy tito potenciální práskači vezmou dokonce iluzorní spravedlnost do svých rukou. Poučen z některých internetových diskuzí bych rozhodně nebral jméno Gustáva Husáka do úst nadarmo. Prožíváme spíše dobu inkvizice a čarodějnických procesů.

Dokáže však běžný občan vidět skutečného nepřítele? Nejsou to v žádném případě lidé, kteří odhodlaně a s nasazením vlastního zdraví s epidemií bojují i přes minimální podporu ze strany státu ani ti, kteří „jen“ mohou projevovat solidaritu a pomáhat v rámci svých často omezených možností. Jsou to však osoby bohatě placené z našich nemalých daní, které v mnoha případech nepodávají v mimořádné době očekávaný profesionální výkon ve svých funkcích, avšak již nyní kalkulují s profitem, která jim doba „den poté“ přinese. Zodpovědné orgány stále zmatkují a tápají, jak v, doufejme blízkém budoucnu resuscitovat naší ekonomiku a s tím i normální život našeho národa a já se obávám, že situace se možná vyvine jako v období po II. světové válce, kdy nad společnými zájmy zvítězily často potřeby spekulantů, kolaborantů, zbohatlíků a ideologů. Když občas zaslechnu nějaké zvěsti o vstupu státu do některých podniků, o sanacích firem blízkých našim politickým „elitám“nebo o prozatím velice vágních plánech na podporu drobných živnostníků, mám oprávněné obavy, že očekávaný restart nemusí být zákonitě predikovaným očištěním naší degenerující společnosti, nýbrž naopak jejím ještě hlubším potopením do současného globálního marasmu.

Opravdu bych za pár měsíců nechtěl popíjet předražený samoser Agro 12°.