Toho dne to vypadalo, že v pustovecké Kurníkšopě je zajímavý výběr.

Hlučínského světlého Avara jsem snad nepil několik let. Zajímavá by mohla být i černá 14° z Českého Rudolce. A co teprve 12° Sherlock – English (British) Golden Ale z olomouckého Twinbergu!

Avšak v době, kdy jsem objevil tyto informace na příslušných stránkách, nalézal jsem se v nedaleké zahradní hospůdce Domeček, kde jsem hasil žízeň Arnoštovou 10°.

Žádný extra degustační zážitek, líbilo se mi ale, že rozlehlá zahrádka byla plná lidí. Přítomno bylo rovněž množství rodičů s dětmi.

Otevřený prostor byl bez obsluhy, žíznivci si pro škopek (a pochopitelně i pro ostatní alko a nealko nápoje) chodili přímo k externímu výčepu. Tam se také podávala i místní strava. Hranolky, sýry, masové pochutiny – prostě skoro vše, co k orosenému půllitru patří.

Na téměř plně obsazené zahrádce jsem se cítil jako v dobách normálního stavu společnosti, kdy se pracující člověk po šichtě jde kulantně opít. A o víkendu vezme i celou rodinu.

Za oblíbenost Domečku mohou určitě i férové ceny. 10° si pořídíte za 38 Kč, 12° za 40, PU a Nachmelená Opice stojí 50. Nechci nikoho strašit, ale jestliže si hospodští nesníží nehorázné marže na pivu, které údajně někdy překračují i 100%, lidé jim do jejich šantánů chodit nebudou. A místo nářků ohledně cen energií , daňového zatížení a zvyšování nájmu, ať raději iniciativně hledají cestu jak zatraktivnit své služby a přilákat hosty.

Opustil jsem na pár minut hučící mraveniště a rozběhl se k nedaleké Kurníkšopě. Neměl jsem moc času, tak jsem se připravil pouze na toho Twinberga.

Jak už jsem se mnohokrát zmínil, miluji Anglii. Hlavně jejich pivo, které by asi většině našich pivařů ve své syrové zteplalé a neřízné formě vůbec nechutnalo. Svrchně kvašená piva se mají podávat za vyšších teplot, což má svou logiku, neboť za vyšších teplot i kvasí. Tak mohou plně rozvinout svou často i dosti latentní chuť.

Pravdou však je, že když se Apa, Ipa, či Neipa náležitě přechmelí, žádné fígle se servírovací teplotou nejsou potřeba.

Tyto mé hypotézy potvrdil i kapalný detektiv z Baker Street. Půllitr načepován, ostatně jako vždy v Šopě, předpisově s krásnou pěnou a hraniční teplotou. A zlatý ejlík chutnal díky bohatému chmelovaru výrazně americky.

Myslím, že naše pivní scéna, která prodělala za posledních pár dekád pozoruhodný vývoj, by se měla nadále ještě sofistikovat.

V amerických a kanadských výčepech se zpravidla kvazi anglická piva podávají tak jako v samotné UK. Mívají k tomuto účelu i zavedenou britskou ruční pumpu. Pak může konzument dosáhnout iluze příslušné autenticity.

Teplotně přijatelný britský Bitter jsem obdržel u nás třeba v brněnském Pegasu, i když onoho rána jsem měl podezření, že se jedná spíše o technický problém s chlazením.

A v Bratislavě na jakési pivní akci mi zástupce krnovské Nachmelené Opice u sklenice vlastního britského ejlu sdělil, že tento typ piva (ostatně velice zdařilý) se velice špatně prodává. Návštěvníci dávají přednost klasickým ležákům a pak i diametrálně odlišným americkým chmelovým drinkům.

Vždyť je to tak prosté, milý Watsone.