V sobotu slavil v Hobitu kolega Ondra – mlynář z divadla Zběsilá pípa padesátiny.

Na oslavu jsem se těšil. Zejména pochopitelně na pivo. Večer jsem zahájil martinovským Garážmistrem. Současná 12°je značně odlišná od bývalé garážmistrové 11°, která se vařila v Qásku. Mám ji rád pro její neskrývanou hořkost a chuťovou přímočarost. Pivo je výrazně prvoplánové, nepřekvapí žádnou anomálií ani nepředvídatelnou dochutí. Prostě – poctivý český ležák. Druhý byl na řadě 12°Qásek. Tam už je chuť o poznání tajupnější než u Garážmistra. Přestože Qásek patří mezi piva hořčí, z jeho komplexní chuti trochu občas vyleze i příchuť a vůně kvasnic, což jej celkem příjemně zakulatí. Rovněž doznívání je u Qásku delší. Po tomto půllitru jsem se opět vrátil k upřímné přímočarosti a objednal si dalšího Garážmistra. Ani po proložení Qáskem neztratil nic ze své atraktivity. Řekl bych dokonce, že obě chutě se hezky doplňovaly. Ke Qásku 12°jsem se už nevrátil. Chvilku jsem přemýšlel o desítce Hejkalovi, ale vědom si lidové moudrosti, že chmelový mok se má požívat ve vzestupné numerické řadě – to znamená, že lépe od nízkostupňových po vysokostupňové, nápad jsem zavrhnul. Takže polotmavou 13°? Nikoliv. Když už, tak už. Zbývá dopít nejspíš tenčící se zásoby 15°Drába. Pivo dobré, hutné, až podezřelá sladkost je zde způsobena spíše přídavkem medu než procentem alkoholu (6,5%). Přesto mi onen mok chutnal více mladší, nebo přesněji, když jsem jej pil před několika týdny poprvé. Je na vině nekoncepční subjektivita nebo se toto živé pivo tak chuťově mění v závislosti na čase? Drába jsem zapil, jak jinak, opět Garážmistrem. Ten mi vždy přijde k chuti.

Bohužel, autobusy do Darkoviček nejezdí celou noc, tak jsem se už před půl desátou rozloučil. Alespoň se moc neožeru, pomyslel jsem si. Na závěr decentního večera jsem se ještě stavil vedle do Skákavého poníka. Udělal jsem chybu. Zlákala mne nabízená hořká 11° Hron z Náchoda. Naštěstí jsem si objednal malou. Po plnokrevných ležácích a speciálech z produkce minipivovarů mi filtrované a možná dokonce pasterované pivo vůbec nechutnalo. Prázdná hořkost, vodnatost a chuťové elementy evokující nepřírodní výrobní postupy. Chtěl jsem to ještě zapít Qáskem, ale autobus č. 56 by na mne určitě nepočkal.

Nutno dodat, že jsem si Hrona dal i dnes. Jelikož to bylo mé první pivo tohoto dne byl jsem schopen objektivnějšího soudu. Mok slušný s výraznou hořkostí, na můj vkus však příliš čirý a od prvního napití zjevně průmyslový. Pokusím se příště už neexperimentovat a dodržovat pravidlo vzestupné numerické řady.