Předně tam nemají vůbec žádné (ani lahvové) pivo a i v případě, že akutně potřebujete novou obuv abyste  mohli čile běhat po regionálních i přespolních minipivovarech tuto firmu vynechte a zamiřte raději do některých z vietnamských tržnic.

Firma Baťa má jistý vztah k naší rodině. Můj vzdálenější praprastrýc se s Tomášem Baťou soudil o svůj patent. Prohrál, ale jeho šéf ho jako schopného zaměstnance poslal na vedoucí pozici do filiálky v Brazílii. Tam choulostivý praprastrýc ve vražedném klimatu po dvou letech zemřel. V polovině 80. let si naše zpěvačka koupila v kanadském Calgary u Bati pár bílých střevíců. Jeden z nich měl jazyk bílý a druhý béžový. Ve Zlíně (někdejším Gottwaldově) je Baťa národním hrdinou, ale co se s touto mamutí firmou děje dnes je ostudné a všeobecně konsternující. Před půldruhým rokem jsem v baťovské prodejně zakoupil pár sportovní obuvi za 999 Kč (baťovské nezaokrouhlené ceny zůstaly dodnes jediným trvalým přínosem zmiňované firmy). Již po dvou měsících se začala  v levé botě odlepovat vnitřní výstelka, tak jsem botky odnesl do záruční opravy. Po dalších cca 10 měsících se horní část boty počala odtrhovat od podrážky. Tentokrát jsem se svou reklamací neuspěl neboť jsem údajně nechal závadu zajít příliš daleko a tak prý není možno nárok na bezplatnou opravu objektivně posoudit. Zatímco kdysi by mi Baťa možná poslal pár nové obuvi s omluvou a nanukovým dortem či lahví vína, současní zaměstnanci botostrojného molochu mi mé zdevastované boty málem hodili na hlavu. Tomu se říká kapitalismus a tržní hospodářství. Baťa aby ušetřil na nákladech za materiál a pracovní sílu vyrábí své šunty v zapadlých částech světa, které jsou na menších mapách jen těžko k dohledání a samozřejmě šetří i na výstupní kontrole.Globalizace a offshoring. Výsledkem je nekvalitní výrobek s puncem „značkové“ továrny, který ve finále přeplatí nebohý zákazník.

Tyto příklady se bohužel objevují i v jiných odvětvích spotřebního zboží, například u elektroniky. Filosofií dnešního konzumu je koupit, užít výrobku dva roky zákonné záruční lhůty a vyhodit. Já když si koupím u Vietnamců boty za 200 Kč tak je za rok s klidným srdcem zlikviduji neboť svou službu za svou cenu udělaly. Technokraté a ekonomičtí moralisté mi mohou dál věšet na nos bulíky ve formě zcestných argumentů o kvalitě zboží a ochraně značky. Dokud  se budou vyrábět šmejdy odmítám se dva roky potloukat po opravnách a hádat se s rádoby asertivním personálem.

Jak souvisí baťovský příklad s naším pivem? V prvé řadě je to úpadek řemesla. To, co vyrábí dnes Prazdroj, Kozel nebo Staropramen je jasnou ukázkou kam až se dá šizení výroby a omezení výrobních nákladů posunout. Neprozíravý prodej takřka nezaplatitelných pivovarských svatostánků za mrzký peníz do rukou nadnárodních chemiček a neustálé lživé papouškování o staleté řemeslné tradici nechť je obžalobou našich zkorumpovaných vlád bez rozdílů stranické příslušnosti a příslušníků hrdého českého národa, který si to nechá líbit.

Nechcete-li příliš vybočovat ze současné globální řady obujte si pár Baťových tenisek (ale pozor! Při reklamaci vám namítnou, že to nejsou boty na chození!) a vyražte do zakouřené knajpy na točený Gambrinus….