Německé sklepní pivo – Kellerbier může být spodně i svrchně kvašené. Důležité však je, že má být nefiltrované.
Párkrát jsem se s Kellerbier setkal, ale většinou to bylo bohužel ve formě lahváče. Stejně tak u zcela nedávno degustovaného piva s honosným názvem Schinner Bernstein Kellerbier, které pochází z rodiště slavného skladatele Richarda Wagnera bavorského Bayreuthu. Elegantní sklenice s patentním uzávěrem, pestrá, dlouhou historii evokující etiketa – vše způsobuje, že člověk dostane na ono pivo vysloveně chuť. Schinner Bernstein je tmavé barvy a tak, zejména při umělém osvětlení nelze přesněji vysledovat míru jeho přírodního zákalu. Faktem však zůstává, že pivo přichází do supermarketového řetězce, kde bývá požadovaná trvanlivost kolem šesti měsíců, tudíž je zřejmě nutná nešetrná pasterizace. Kvasinky, které by mohly chuť tohoto výrobku pozitivně ovlivňovat jsou již tak nejspíše mrtvé. Tomuto poznatku odpovídá i chuť. Schinner je nasládlý, až příliš zakulacený a uhlazený. Chybí jak primární vůně před samotným napitím, tak nezbytné doznívání. Jak se vám trochu pivo na patře rozvine, tak taky skončí. Nezbyde vám skoro nic, snad jen připomínka, že jste za nepříliš výrazný sklepák utratili zhruba 40 Kč. Oč chutnější je petkový Sklepák 11°ze Strakonic! Nutno však předeslat, že určitě jinak chutná Schinner v bavorské biersubě za zvuku německých stimmungů než ve sterilitě obchodu, navíc v časovém presu, když máte za 15 minut schůzku s právníkem.
Nicméně ctěme německé pivní styly a nepřestávejme degustovat!
Přestat degustovat německé (a obzvláště francké) Kellery by byla věčná škoda. Obzválště takový Beck Brau z Trabelsdorfu nebo Kundmuller z Weiheru v točené podobě mi minulý měsíc zajistily mnoho hezkých chvilek!
Jak jsem podotknul, v případě kelleru Shinner se jednalo zřejmě o komerční značku, navíc s dlouhou trvanlivostí, což má na výslednou chuť piva zajisté vliv. Jinak na kellery jsem tímto nezanevřel a doufám, že se mi podaří okusit nějaký zdařilejší výrobek.