Všechno je relativní. A dost věcí je rovněž subjektivních. Nicméně pšeničné pivo Primátor
Weizenbier zvítězilo v letošním ročníku prestižní britské soutěže World Beer Award a může tak být dle svého ocenění považováno za současné nejlepší světové pivo.
Jak často uvádím, podobné soutěže mne příliš neberou jednak pro jejich zjevnou subjektivitu a pak i kvůli mnoha výsledkům z minulosti, kdy třeba zvítězilo pivo Kozel či Březňák. Rovněž mám na paměti vyjádření některých degustátorů, kteří, údajně odborně staví jednotlivá piva „do latě“ a jakýkoliv náznak zajímavé chuti je považován za senzorickou chybu. Optimálním dryjákem a též potenciálním vítězem tak může být hořká voda s pivní etiketou.
V případě Primátora tomu však tak naštěstí zřejmě nebylo. Pšeničňák se v Náchodě vaří již pěkných pár let – vzpomínám, že asi před 10 lety to byla v některých supermarketech pozoruhodná novinka, tak už mohli tamní sládci dosáhnout určité rutiny. Pamatuji si nezapomenutelný večer v hotelu Ural přímo naproti primátorovské lahvárny v roce 1986. Proti náchodskému pivu nic nemám, přesto však upřednostňuji nedaleký Broumov nebo Dobrušku. Vícestupňová piva (16°, 21°,24°°) jsou zajisté zajímavým počinem, osobně však raději piji piva o normálnější voltáži, ve kterých, bohužel, v případě náchodské produkce neshledávám nic přílišně atraktivního.
Světový vítězný Weizen má standardních 5% alkoholu. Barva je značně zakalená, dalo by se říci až světle kalužovitá. Ve vůni upoutá charakteristická ovocnost, která však v tomto případě není jednoznačně banánová. Možná trochu ananas a hřebíček. I samotná chuť je trochu jiná než u klasických pšeničňáků. Nizká hořkost je předvídatelná, místo obvyklé kyselkavosti však Primátor disponuje příchutí mláta (zhruba to, co bývá cítět v okolí pivovarů), která chutí kontinuálně prostupuje až do středně dlouhého, víceméně obvyklého pšeničného doznívání. V počátku má člověk nutkání nějak si pivo zvýraznit či dochutit, aby jeho degustační kontury byly ostřejší a vyhraněnější. Po zapití však konzument jistou neutrálnější sametovost náchodského weizenu i uvítá.
Pšeničné pivo z Náchoda samozřejmě nelze objektivně považovat za nejlepší na světě, přesto přijde k chuti. Točí je nyní v Pivovarském domě Ostrava.
Na na tomto weizenu jsem kdysi začínal, když jsem se začínal poohlížet po „nestandardních“ pivech. Dokonce jsem si ho koupil domů dvě bedny, když byl v obchoďáku ve slevě padesáti procent. Avšak od té doby jsem leccos popil, zmoudřel, a dnes už bych to neudělal. Nejlepší na světě opravdu zdaleka není, a to ani v kategorii pšeničních piv. Dokonce ho v jeho kategorii trumfne Černá hora s Paulanerem, které v obchoďáku obvykle stojí nedaleko od něj. Ale zase musím vyzdvihnout jeho dvanáctku, která je podle mého v hypermarketu nejlepším běžně dostupným ležákem, EPA (sice do anglického ejlu má co dohánět, ale zase je snadno k mání za levný peníz) a rovněž šestnáctku si dávám rád.
Vzpomněl jsem si na svůj výlet do Náchoda v roce 1986, kdy jsem byl ubytovaný v hotelu Ural naproti pivovaru Primátor. Toho dne jsem poprvé ochutnal Broumov Olivětín. Druhého dne jsem cestoval vlakem někde přes skalnatý Český Ráj a vzpomínám, jak náš osobní vlak v soutězce mezi skálou a propastí pronásledoval jakéhosi mladíka, který běžel asi 20 metrů před lokomotivou. Dodnes mi to skoro nikdo nevěří. Škoda, že nejlevnější videokamery tenkrát stály přes 80 000 Kčs.
Šest kilometrů od Turnova v obci Přepeře měly pak premiéru v mém organismu Svijany. Konkrétně světlá 11°za tři koruny, která chutnala úplně jinak (samozřejmě, že nesrovnatelně lépe) než dnes.
…O pivních světových ( státních či krajových) soutěžích si jeden může myslet svoje. Osobně si myslím,že pivovary na takovou soutěž navaří speciální várku. Jinak si nedokážu vysvětlit chuťové rozdíly třeba v oceňovaném lahvovém Konrádovi ( to je jen příklad).
No a čepovaná nebo lahvová pšenice od Primátora (Náchod) ? Jak říkává moje (karvinská) manželka : “ W razie biedy …“… René Costache