….nemají tam zhola nic! Možná v blízkosti lázně a jeskyně. A také nejhlubší propast na světě. Pivař si tam však neužije.
Na Silvestra jsem měl v Hranicích na Moravě asi 90 minut čas na přestup. Nádražní hospoda i bufet byly beznadějně uzavřeny s příslibem, že restaurace otevře ve 13 hodin (bylo něco před 10). Takže využít volné chvíle a vypravit se do města.
Cesta vede kolem autobusového nádraží a malým sídlištěm. Dosti nevábné, navíc nevidím nikde žádné pohostinské zařízení. Když se blížím k centru uzřím pár hospod zakomponovaných do panelákového architektonického stylu. Tam je Radegast, vedle Zubr. A tam dále zase Radegast. Jedno mají hospody společné. Všechny jsou zavřené. Jen nevzhledná herna otvírá údajně odpoledne.
Blížím se náměstí. Pod klenbami míjím další hostinec. Tam však mají celý týden dovolenou. Na poměrně pěkném náměstíčku, kde kdysi stával hotel Kufr vidím jen jedinou restauraci, což je ale vietnamská žrádelna s Radegastem. Pak ještě jakási studená knajpa, jíž vévodí logo Heinekenu. Nejpivnější v celých Hranicích jsou tak jen Pivovarské schody (vedoucí nejspíš k bývalému pivovaru) a logopedická poradna, kterou provozuje PhDr. Edita Beerová.
Znechucen a žízniv se vracím zpět na nádraží. Pryč odsud! V těsné blízkosti jsou dva pivovárky v Lipníku a též Helf z Oseku. Tady však stále žijí jak před minimálně 20 lety. Před sídlištěm u jakéhosi potravinářského obchodu si všímám dlouhé fronty.
„Co přivezli?“ ptám se starší ženy, která jistě pamatovala dnes kritizované fronty na banány a mandarinky.
„Nic nepřivezli“ odpovídá osoba nepřesvědčivě.
„Tak proč tu stojí ta fronta?“
„Čekáme na to, co máme objednané…“
Co si dnešní člověk může tak cenného objednat, že na to řadí frontu v nevlídném počasí poslední den v roce? Může mi to být jedno, ale měli by se nad tímto úkazem zamyslet současní demokraté, aby časem neztratili jeden ze svých posledních argumentů….
Prchám do Zlínského Kraje. Možná, že od té doby, co zrušili hranice s Německem bude příjemněji v Hranicích v Čechách.
P.S. Těším se na případnou reakci Hraničářů, kteří mne poučí, že někde v Hranicích na Moravě existuje hospůdka snů točící skvělé minipivovarské pivo, kterou jsem na své krátké zastávce míjel.
Martine já byl v Hranicích na Moravě ve všední den, odpoledne, všechny podniky otevřený, najedl jsem se dobře hned na nádraží a ve městě jsem si užil Radegast, moje oblíbené pivo z Východu. Během mé návštěvy se psal rok 2011, utíká to…