Někdy je, bohužel pozitivní chuťový zážitek následován zážitkem celkem odlišným.

Z pivotechny jsem odešel na Hlavní třídu. Ještě jsem na patře cítil stopy Smoking Doga a ulpínající hořkost nového žateckého ležáku. Rozhodl jsem se navštívit známý pajzl, který se snad doposud jmenuje Kompas. Kdysi tady točili piva z Lobkowicze, dnes už zbyl jen Rychtář z Hlinska. Je to 11°a cena se oproti mé poslední návštěvě zvedla o korunu na 23 Kč. Jen tak asi místní slimpalové uznají za vhodné ochutnat jinou značku, která je zhruba o 6 korun levnější než jejich mateřský Ostravar.

V knajpě živo, jeden stůl okupují hluční Baníkovci. Naproti u stolu se jakýsi starší opilec hádá s mobilem. Sprostě nadává a pak málem nemá na zaplacení. Šantán jak před 30 lety. Bohužel, po chutných truňcích z Pivotechny mi můj doposud oblíbený Rychtář chutná celkem neutrálně. Čínská invaze v tomto historickém stánku zřejmě nese své plody.

Vedle Kompasu se nalézá předražená Marná sláva. Jsem zvědav, jak dlouho ještě vydrží šroubovat ceny. Třetinka Mikulášského červeného speciálu z Ostravice stojí plných 51 Kč. Očekávám něco s vánoční atmosférou, nějakou vanilku, mandle či puškvorec. Pivo je však takřka bez řízu, naprosto ploché a trochu mazlavé chuti a již před dozníváním z ní cítím příchuť mláta. To by mi samo o sobě nevadilo, avšak to by musel být výrobek i jinak zajímavější.

Co naplat. Člověk se vždy netrefí. Takže před cestou domů si dám v nějakém levnějším lokále fernet. Ale co to? Autobus č. 75 mi ujíždí tzv. před nosem. Aha. Oni totiž změnili 9.12. jízdní řády. Takže mi zbývá ještě čas na jednoho Kouřícího Psa.