Tímto blogem chci hromadně odpovědět na případný dotaz známých: Jdeš na Colours?

Ne, nejdu. A to ze zásady. Hudbu mám i přes svůj pokročilý věk docela rád, ale proto ještě nemusím vlézt všude, kde se trochu hraje. Ostrava je mé rodné město, kde s krátkými přestávkami již 50 let žiji. Díky svému průmyslu to není město nikterak krásné. Řadu dekád bylo devastováno a dnes je takové, jaké je. V některých chytrých hlavách se zrodil nápad. Udělat ze zdánlivých záporů klady a snažit se výhodně prodat to, čím Ostrava oplývá. Z opuštěných šachet a více než 100 let starých železáren se udělaly turistické a kulturní atrakce. Samozřejmě, že to nesežerou všichni – před pár lety Ostrava prohrála souboj s Plzní o titul Hlavní město evropské kultury 2015, v globále to však docela funguje.

Osobně pro mne jsou několikadenní festivaly, které se někdy dokonce konají v obydlených ulicích měst černou dírou na peníze, které si hojně rozdělí letití organizátoři ve spolupráci s městem, které i v dnešních pohnutých časech štědré finanční prostředky na podobné akce najde. Tento podnik pak nemůže být nikdy ekonomicky ztrátový, když fungují  altruistické fondy z městského (možná i státního) rozpočtu a tak si všichni zainteresovaní rozhodně přijdou na své.

Co se týče výběru interpretů chápu, že i při vysokých nákladech nelze zahltit pouliční festival světovými hvězdami. Někteři slavní umělci mají ale se svou návštěvou naší republiky nejmíň 30 let zpoždění. Rovněž mám rád zajímavou muziku, ale nevím, co si mám představovat před charakteristikou souboru, který údajně hraje tradiční uzbeckou stepní hudbu s prvky reggae ovlivněnou jazzem 60. let a pouličními popěvky z předměstí Asunciónu.

Dále nemám rád hodně lidí pohromadě (klaustrofobie, homofobie, sociofobie), ale ještě více mi vadí osoby, pro něž je Colours pouze jakousi společenskou záležitostí a jejich účast věcí osobní prestiže. Kdysi jsem se naivně domníval, že snobové nosí obleky na míru a kravaty. Dnes vím, že mohou mít i džíny a dredy.

Nejhorší na ostravském fesťáku je však, jak jinak, výběr pivních značek. Radegast je naprosto nepřijatelný a já svou demonstrativní neúčastí rovněž bojkotuji toto již po dlouhá léta nepovedené pivo. Loni byl na Colours of Ostrava Ostravar, což mělo lepší logiku a snad i to pivo samotné bylo o třídu chutnější. Červený ležák s přídavkem mrkve však mohu dle vlastních zkušeností označit za těžce pitelnou sračkou.

Colours of Ostava je nakonec hudební festival a pivo tam může být pouze podružnou záležitostí. Horší jsou však původní pivní festivaly, které se během jednotlivých ročníků změní na hudební přehlídky s drahými interprety a s o to dražším vstupným.