Žiji v Ostravě s přestávkami 60 let a průběžně se mění můj postoj k lokální pivní značce.
Když jsem oficiálně s pivem začal, nebyl v Ostravě kdovíjaký výběr. Na Porubsku a na Prajské byl nejrozšířenější Opavský Zlatovar, v obvodě Ostrava Jih (tenkrát Ostrava 3) se běžně vyskytoval tehdy chutný Radegast. Občas se objevila „topolčianská“ plzeň, výjimečně Gambrinus, Staropramen a Litovel. Jinak všude vládl Ostravar.
Ostravar jsme tenkrát skutečně moc nemuseli, avšak často nebylo zbytí. Nejlépe jej mívali natočený v mariánskohorské Varně a pak v 10°formě ve velkém bufetu Neptun (později Mc Donnald).
Kolega označoval onu značku jako „Matlovar“ a není od věci, že se tehdejší ředitel jmenoval Oslízlo.
Koncem 80. let proběhla rekonstrukce sladovny a bylo přislíbeno zlepšení kvality.
Hned nato začal u nás kapitalismus a Ostravar úspěšně vytlačil Zlatovar z Hlučínska.
V té době šla chuť prověřených značek dolů a Ostravar se svým konstantním charakterem začal prosazovat i v řadách jeho nedávných odpůrců.
Největší devízou ostravského pivovaru založeného roku 1897 je i v současnosti používání otevřených spilek. Od 80. let se Ostravar zbavil protivné sladkosti, lehce zhořkl, přesto dále projevuje svůj letitý rukopis. Řekl bych, že toto pivo nemusí každému chutnat, soudný pivař by však měl ocenit jeho chuťovou jedinečnost, která jej odlišuje od jiných, často v tomto směru anonymních značek.
Onehdy jsem navštívil ostravarskou Tankovnu v Ostravě Hrabůvce. Tento soudobější projekt značkové pivnice se zdá obecně vděčnější a v jistém slova smyslu i vlastenečtější než v minulosti profláknutý řetězec libáckých podniků Potrefená Husa, kde Ostravar sdílel pípy ještě se Staropramenem a belgickým Hoegaardenem.
Dvanáctka kvalitně natočená, jak jinak, než na hladinku, což se v současnosti po několika dekádách tematických rozporů stává příjemným standardem.
Zaposlouchal jsem se do chuti Černé Barbory. Opět mok z kategorie „flekovských“. V tomto případě velice zdařilý pokus.
Na závěr jsem ještě ochutnal speciál Glorion, což je IPA ze spilky. Opět velice pitelný truňk. Jelikož se jedná o „menšinové“ pivo vyráběno ve větším výstavu, je jeho chuť nastavená tak, aby produkt chutnal co nejširší konzumentské obci. Přesto ipu docela připomíná.
Tankovny jsou předzvěstí nového typu kvalitních náleven, kde se druží národní pivní ¨tradice se současnými módními i cenovými trendy.
Šel jsem v sobotu asi 12 kilometrů z konečné tramvaje č. 5, tedy ze Zátiší po kopcích na Těškovice, Tísek atd. Po těch 12 km jsem narazil na první hospodu. Vedro, žízeň, ale vidím na čepu Ostravar a jeho Mustang, tak si říkám, to raději ještě tu žízeň chvíli vydržím a zkusím dojít do následující vesnice Slatina. A vyplatilo se. V místní hospodě s dobře krytou zahrádkou před sluncem měli vskutku netradiční kombinaci: 11 Březňák a 12 Zlatý bažant. Teda alespoň něco, co člověk nemá na očích furt. Březńák byl celkem pitelný, ale u Bažanta jsem málem nevěděl, že vůbec pivo piju, jak bylo prázdné. Ale i tak jsem byl rád, že jsem nepodlehl vlezlému Ostravaru.
Březňák i Zlatý Bažant jsou dvě značky, které Heineken prozatím zachoval. První zmiňované pivo nemá chuťově vůbec nic společného s tím, co se ve Velkém Březnu vařilo ještě v 80. letech.
Bažant ztratil jakoukoliv chuť a to bývalo nejlepší slovenské pivo, přesněji – jedno z mála pitelných. Naštěstí má náš bývalý federální partner v současnosti dostatek kvalitních pivovarů.
Mimochodem, koupil jsem si asi před 3 lety půllitr s retro etiketou hurbanovského pivovaru, která tvrdila, že je obsah vyroben podle receptury z roku 1973. Ani náhodou!
No vidíte a já mám přesně opačný názor.“Ostravu“ piju celý život.Ovšem v posledních 10 letech dávám z 90% přednost pivům z různých minipivovarů.Ale vraťme se k Ostravaru.V posledních asi 2-3 letech se z něj stala absolutně nepitelná kyselá voda,z které po vypití více jak 3 kusů bolí druhý den brutálně hlava…..a na toto si ztěžuje čím dál více kolegů.Mi připadá jako bych pil jablečný mošt s pěnou.Vždycky sem říkal,že Plzeň a Radegast do huby nevemu.Ale po té co se u nás před měsícem otevřelo koupaliště a nově tam začali točit Radegast /prvních 14 dnů jsem to bojkotoval / musím říct,že Radegast je úplně někde jinde!!!!! To sem si myslel,že to vživotě neřeknu! Bohužel!Ale i tak nejreději vyrazím do vedlejší dědiny na čepovaný Rohan.
Sto lidí sto chutí a sto názorů. Mi osobně chutná Ostravar více než Radegast, kterému jsem se léta vyhýbal a dával přednost minerálním vodám. Dnes takové pózy nedělám, i když majoritní pivní značky nevyhledávám. A jestliže ve vedlejší obci čepují Rohana, je to vskutku štěstí.
Možná se budete divit, ale Rohan a jeho polotmavá 13° je moje asi nejoblíbenější pivo. Minulý týden jsem měl černou 12° Rohan přímo u zdroje a byl výborný. A co se týká obecně minipivovarů, tak těm dávám přednost už takových 15 let, ale ne vždy je ta možnost.
Rohana mám moc rád. Ale stejně mi nejvíce chutná přímo v hospodě v Rohově. Minule jsem tam šel asi 18 km pěšky a pak do mne ty půllitry jen padaly….
Nepovažuji se za kdovíjakého znalce piva, ale něco už jsem ochutnal a tvrdím, že současný Ostravar není špatné pivo. Nevím jestli se nepletu ale někdy v roce 2019 byla upravena receptura a od té doby mi Ostravar 12° začala více chutnat. Nedávno jsem měl černou Barboru bohužel jen z plechu, ale docela slušné černé pivo, rozhodně o level výše než černý kozel. Tak snad se bude dařit