Někdo mi volal. Je to asi dva týdny. Už si nevzpomínám kdo, ale sděloval mi, že se ruší hospůdka na Hlavní třídě v Porubě, kousek pod Alšovým náměstím, kde běžně čepovali Janáčka z Uherského Brodu.

Nějak mi to splynulo a s odstupem času si nejsem jistý, zdali se mi to náhodou jen nezdálo. Připadá mi to totiž dosti nelogické. A navíc – kdo by to mohl být? Nicméně jsem se včera ve vytyčeném prostoru ocitnul. S napětím jsem vstoupil do malého, naprosto nestylového, leč útulného lokálu. Nic se tu nezměnilo. Vše zůstalo stejné od 11. března letošního roku, kdy jsem zde pil naposledy. Dokonce na tabuli je stejná nabídka – Švestka 0,4 dcl za pouhých 18 Kč. Mám dojem, že jsem ji tu ochutnal tenkrát před mým nešťastným pádem, kdy jsem si zlomil zápěstí pravé ruky a přišel tak o lukrativní práci v zahraničí. Stejná zůstala i nabídka točených piv. Tento pivní bar (pořád si neuvědomuji jeho název, ale myslím, že ten sousední se jmenuje Kompas) je snad jediným podnikem v Ostravě, který pravidelně a programově nabízí pivo z pivovarů Lobkowitz.

Světlá uherskobrodská 11°byla dost vodnatá. Chuť nic moc, ale je to alespoň nějaká změna oproti obligátním Ostravarům a Radegastům. Pivo ze stejného pivovaru, které se kdysi jmenovalo Olšavan nebývalo k pití a geograficky se řadilo mezi utrejchy z Jarošova, Břeclavi a Uherského Ostrohu. Pak šla v 90. letech kvalita nahoru, dnes se tato značka bohužel opět poněkud unifikuje. Chtěl jsem si dát ještě 12°(za příjemných 22 Kč), ale zjistil jsem, že se podává i černé z Černé Hory, což bývalo kdysi mé oblíbené, zvláště, že tmavého točeného bývalo v celém ČSSR jako příslovečného šafránu, nakonec jsem požádal o 0,3 l vzorek červené desítky. Barva byla opravdu tmavě červená a mok chutnal o poznání lépe než festivalový červený Ostravar před několika lety, ve kterém bylo snad použito barvivo z červené řepy. Lobkowiczké červené chutnalo průmyslově, mělo zakulacenější vídeňský charakter a příchuť i krátké doznívání „malcových“ bonbónů. Problém však byl v tom, že bylo teplé. Zatímco předchozí Janáček měl teplotu přijatelnou, malá desítka už připomínala atmosféru britských pubů. Samozřejmě že s tím rozdílem, že se jednalo o pivo spodně kvašené. Podnik měl potíže s chlaďákem a vzápětí se objevil technik s nářadím, aby závadu odstranil.  Vzápětí reklamoval půllitr s Ostravarem ze stejných důvodů i další host. Vedení hospody však problém urychleně řešilo, což bylo sympatické.

Marně vzpomínám, kdo mi to před dvěmi týdny volal. Byla to skutečnost nebo jen tématický sen. V každém případě se poplašná zpráva naštěstí nepotvrdila.