Lehce studenější máj, hospodský život se po době Temna začíná zvolna probouzet, tak co takhle si prověřit pár osvědčených zahrádek?

Na zahrádku minipivovaru Aero jsem dorazil kolem 13.15. Na čepu byly 4 druhy místního piva. Začal jsem mým důvěrně známým Pilotem. Slušná 11°, o které není pochyb, že byla uvařena řemeslně. Střední hořkost, příjemný říz a nádherný kvásek i v doznívání. Jelikož byla doba oběda, objednal jsem si čtvrteční menu za 159 Kč. Ty ceny jdou ale nahoru! Co naplat. Inflační spirála se díky fašistické vládě neumětelů začala zvesela roztáčet. Hustá hrstková polévka chutnala, nicméně jsem si vzpomněl na mého dávného spolužáka Pavla Hrstku, který dnes pracuje v justici. Vepřová panenka na houbách s US brambory mne rovněž potěšila. Porce byla přiměřená, takže po ní nebyl hlad ani pocit přecpaného trávícího ústrojí.

Udělala mi radost i pšenice. Na rozdíl od poněkud se vymykajícího Paskova to byl čistokrevný Weizen jak mlžnou barvou, tak lehce nakyslou chutí i s tou nezbytnou, leč nikterak nepřevažující příchutí banánu.

Medový Čmelák byl trochu fádnější a chyběla mi v něm výraznější vůně medu, jinak jej však hodnotím kladně.

14° IPA Navigátor je přesně tím, za co se vydává a co od něj milovníci silných aromatických piv očekávají. Intenzivní chmelová složka a až pálící hluboká hořkost.

Po odchodu z Aera jsem si uvědomil, že jsem už dlouho nepil nic od Žíznivého Dromedára. Přilehlá zahrádka byla bez obsluhy, ale škopek dostal člověk natočený poměrně rychle. Klasická 12° byla slušná, ještě víc mne však uspokojil hutný a chuťově výrazný14° Märzen. Ten už se tradičně u Dromedára vaří pár let a zaplňuje tak jistou díru na našem lokálním pivním trhu.

V tramvaji č. 12 jsem se následně pohádal s revizorem DPO, neboť jsem si odmítl nasadit respirátor. Revizoři (ani řidiči) vás nemají pravomoc vykázat z dopravního prostředku, tak zhrzený revizor jen lamentoval, že byl nějakými neukázněnými pasažéry nakažen Covidem 19. Nato jsem mu odpověděl, že já jsem prodělal žlutou zimnici a přesto to na nikoho nesvádím. Docela adrenalinový zážitek.

Má cesta domů bohužel vedla kolem Dělnického domu, kde už seděla ta správná společnost. Takže jsem polkl ještě dva solidně ošetřené Ostravary (+ dvě vodky) a ocucán od přítomných psů a žen jsem se konečně odebral do svého domova k dobře vychlazenému Trollovi.

Kdysi by mi takový normální den snad ani nestál za zmínku, dnešní pohnutá a nevyzpytatelná doba nás však učí vážit si i zdánlivých maličkostí.