Jmenuje se vlastně Nádeník, ale jeho 10% EPM zrovna vybízí ke zdrobňování.

Nádeníček se jmenoval záporák v českém filmovém seriálu o básnících v podání herce Navrátila (na koho každý musí pamatovat). Nádeník je výčepní desítka z Telče.

Loni v únoru jsem telčský pivovárek navštívil a byl jsem docela spokojen. Kolem poledne byl lokál skoro prázdný, leč pivko šmakovalo a mile mne potěšila reprodukovaná brazilská jazzová hudba, o níž však přítomná servírka nic nevěděla a jen se přiznala, že ji ani nenapadá, kdo dotyčnou rozhlasovou stanici naladil. Ze svých zápisků z té doby jsem zjistil, že se mi tehdy lokální desítka zdála dosti sladká.

Zřejmě došlo ke změně výrobní technologie. Nádeník nemá se sladkostí nic společného. Naopak. Chuťově je diametrálně odlišný. Pivko je slušně cítit chmelem, ale tak vlastenecky „po česku“. Čichochuťové stopy tzv. „hlíny“ jsou sice patrny, ale nevycházejí příliš výrazně. Spíše je z moku cítit jistá správná „mazlavost“ (tuto kladnou asociaci mívám například, když slyším krásné pivní slovo „máz“). Nádeník je hořký a to na výčepní pivo dosti hluboce a tímto má i vlastní charakter. Při jeho popíjení mne napadla podobnost s několika značkami, dokázal jsem si však jasně vybavit pouze Holendra a Vítka z Prčice.

Telčský pivovárek se nazývá Panský Dvůr a v historickém městečku pod záštitou UNESCO v něm působí ještě pivovar Trojan. To by měl Zachariáš z Hradce radost, i když v jeho časech se zde nalézalo právovárečných podniků mnohem více.