Soužití Čechů a Slováků v jednom federativním státě nebylo vždy jednoduché.

Když se tyto dva národy daly v roce 1918 dohromady, bylo evidentní, že vybudování vzájemných vztahů bude delší proces.

V té době rozvinutější část Česká Republika se snažila nově sbratřenému Slovensku pomáhat co nejvíce. Na Slovensko přijížděli čeští právníci, učitelé nebo lékaři.

Přesto již o 20 let později Slováci společný stát rozbili a dobrovolně se přidali k nacistickému Německu (Slovenský Štát). Mimo jiné v něm platilo údajně ještě více protižidovských opatření než v Reichu, což podporuje přísloví, že Poněmčenec je horší Němce.

Najednou jim začali Češi v jejich štátě vadit. Docházelo k násilným vysidlováním celých rodin a konfiskacím jejich majetku.

Tyto historické události se dochovaly mimo jiné i v dobových lidových písních:

Po Slovensku ide vlak

Na něm sedí Šaňo Mach (vrchní velitel Hlinkovy Gardy a ministr vnitra)

Prinesie slobodu slovenskému národu

Treba rúbať do krve

Po tej českej kotrbe

Dokial Slovák na Slovensku pánom nebude……

Po válce jsme naše slovenské bratry vzali na milost, aby se vyhnuli persekuci za kolektivní vinu jako stát poražený ve druhé světové válce, ale oni již chystali další podraz. V pohnutém roce 1968 si prosadili Zákon o československé federaci

V lednu 1993 došlo k rozbití federace a Slováci dostali konečně vlastní zemi.

Toto jsou obecně známá a snadno dohledatelná fakta. Rozdělení ČSFR však mělo vliv i na český a slovenský pivní průmysl.

Jako nejpozitivnější faktor hodnotím, že již od zmíněného roku 1993 se stala nová ČR bezkonkurenčním vítězem ve spotřebě piva per capita na celém světě. Tenkrát prý neskutečných 168 litrů! Do té doby nám to borovičkoví Slováci spíše kazili.

Hned v 90. letech koupil slovenský zpěvák Karol Konárik (větvička) několik slovenských pivovarů, vytvořil tak skupinu Konbeer, kterou následně prodal do zahraničí.

Slovenské pivovary obsadili cizí mocnosti, především Heineken, který v rekordní době plně znepitelnil některé dosud chutné značky (Zlatý Bažant).

Na druhé straně kvalita některých slovenských piv se zlepšila a tak jsem třeba po létech vzal do huby bez výčitek třeba Corgoň nebo Urpiner.

Začala rovněž fungovat i minipivovarská scéna.

Příhraničním českým pivovarům na Jižní Moravě díky rozdělení a velkému celnímu zatížení klesl export, s tím i roční výstav a některé podniky byly, alespoň dočasně uzavřeny.

Dnes je již situace naštěstí jiná. Na Slovensku v současnosti působí 96 pivovarů nejrůznějších velikostí a zaměření.

Rád vzpomínám na své bratislavské toulky, když jsem pravidelně navštěvoval pivovar Měšťanský, Zámocký, Patrónský nebo jsem se napájel kvalitními ležáky Karpat či Stupavar.

Ačkoliv bych dokázal plynně hovoriť po slovensky, má čeština nebyla v kontaktu s místním obyvatelstvem žádnou překážkou a to ani když šlo o styk s mladou generací.

Pro mne je prostě Slovensko po všech stránkách velice příjemnou destinací.

Jinak to však vidí naše hrůzovláda v Praze.

Nedávné zvolení Roberta Fica předsedou vlády Slovenska způsobilo v našich politických kruzích zemětřesení o síle minimálně 12 stupňů Richterovy škály.

Byla to trochu podobná reakce, jako když stoupala kariéra rakouského „kontroverzního“ politika Jorga Haidera koncem 90. let.

Fico je nedemokratický a nechal zavraždit novináře Kuciaka.

Fico je protievropský.

Fico je proruský a prokremelský.

Fico je protiukrajinský.

Pravda. Staronový premiér vypadá poměrně divoce a odhodlaně. Asi bych ho nechtěl potkat v noci někde na opuštěném místě při návratu z hospody. Ale zjev vlasteneckých a radikálních Slováků už je prostě takový. Proto také byli skoro všichni během SNP v roce 1944 partyzáni.

Nehodlám hodnotit politiku Fica a jeho vlády. Vidím jen, že má jiné názory, než naše zvrhlá a prdelolezecká politická garnitura.

A hlavně si jej zvolil lid jeho země. A tento fakt žádní Fialové, Lipavští, Staňurové, Rakušané (přitom je to vlastně Čech), Černochové nebo Novotní nezvrátí. Mohou pouze hrozit pěstičkami nebo vztekle kopat do země jako malé rozmazlené dítě, kterému rodiče nekoupili požadovaného houpacího koně.

Česká vláda však zašla ještě dále a kvůli rozporům v názorech na ukrajinskou válku přerušila se slovenskou stranou plánované rozhovory.

Tomu se říká diplomatický tah. Něco podobného se Černochové podařilo, když se před několika měsíci spravedlivě rozlítila, když tendenční pamflet podporující vraždění Palestinců v Gaze podepsalo v OSN asi jen 17 států. To chtěla dokonce z té prohnilé organizace vystoupit.

Trochu mi to připomíná krásný film Myš, která řvala.

Naštěstí obyvatelé obou sousedních zemí bez ohledu na hysterii politiků povětšinou na podobné výzvy pohrdavě defekují.

Ačkoliv se zejména česká strana snaží otravovat vzduch a štvát ony národy proti sobě, dobrý voják Švejk se svým parťákem Jánošíkem se nedají.

V krčmě sice bude Švejk popíjet  točené pivo, zatímco Juro se bude spíše věnovat průtahové borovičce, společně však politikům vyšlou jasný signál:

Běžte do p….(možný výběr: Prkvančice, prdel, piča).

Na zdravie!!!