Již dávno neplatí, že polské pivo se nedá pít. Pomineme-li průmyslové pivovary vyrábějící pod taktovkou zahraničních gigantů univerzální euro-, případně afrosračky, s potěšením můžeme konstatovat, že ve srovnání se situací před cca 25 lety jde polská pivní kultura strmě nahoru.

Se svou Pivní agenturou a ve spolupráci s Pivovarským domem Ostrava jsem v sobotu 11. května uspořádal pivní výlet do sousedního Polska. Počasí příliš nepřálo, ale přesně podle moudrého hesla „do hospody neprší“ to účastníkům zájezdu náladu nemohlo zkazit.První zastávka byla v Bielsko Biale – v domově slavných místních rodáků Bolka a Lolka. Město příjemné, částečně historické, ale přirozené a nenačančané. Podobným pozitivním dojmem působil i místní Měšťanský pivovar. Podnik otevíral v 11 hodin a naše 8 členná výprava byla ono sobotního dopoledne přinesla do lokálu první hosty. Na výběr byly hned 4 druhy místního piva. Piwo marcowe (březňák) bylo svěží, příjemné, avšak trochu sladší než by pivař očekával. Nicméně menší množství IBU jednotek v žádném případě nebylo na úkor pitelnosti a tak jsem polknul hned dvě. Vlajkovou lodí bielskobialského minipivovaru je však svrchně kvašený mok, kterému zde prozajicky přezdívají „jasne“. Barva ušlechtilá, jiskra, vůně a hlavně příjemně hořká chuť. Tmavší „červená“ verze byla rovněž chutná, leč přece jen trochu učesanější. K chuti přišel i pšeničňák čepovaný do značkového „weizen“ skla s nápisem Bielitzer. Ve vůni vyčníval odér hřebíčku, jinak mělo pivo vše co má správné pšeničné mít. Podniku bych vytkl jen poměrně vysoké ceny. 0,4 l piva stojí celých 8 zlotých, což je při přepočtu našich měn zhruba 50 Kč. Ani česnekačka za 60 mne svou cenou příliš nelákala. Jinak však kvalita a spokojenost.

Browar Miejski v Polském Těšíně zvenčí působil poměrně zchátralým dojmem. Vnitřek byl již útulnější, naše výprava však byla posazena ke stolu ve vedlejší jídelně, kde bylo sice čisto a ticho, vytratila se ovšem bohužel ta pravá hospodská atmosféra. Světlé pivo standardní, zajímavější bylo ovšem „piwo tiemne“ čili polotmavé s výraznou aromatickou hořkostí. Zdařilý byl i nakuřovaný Kožlak – rauchbier s vlastní tváří. Pivo stimulije hlad. Vybral jsem si z chuťovek za 10 zlotých pivařův košíček, což obsahovalo dvě kuřecí nugety, pár smažených cibulových kroužků, žampióny a hlavně luxusní sušené švestky v uzené slaninové rolce (sliwky v boczku). Pivo v Czeszyně bylo zhruba o 10 Kč levnější, při konečném placení vznikl drobný problém, neboť nám personál vystavil společný účet a po značném množství vypitých piv bylo poměrně obtížné dohledat individuální útraty.

Jediná škoda je, že lokální czeszynské pivo Bratskie (dnes Heineken) zřejmě natrvalo ztratilo svou krásnou mazlavou specifičnost. Jinak se nám v Polsku líbilo a určitě tam pojedeme znovu.