V krajové lidové písni se sice původně zpívá o koni, ale příslovečná psovitá šelma se mi zdá do kontextu vhodnější.

Máme u nás již přes 400 pivovarů. Většinou jsou to podniky užitečné a příjemné. Mohou být i chladné či neutrální a některé jsou vyloženě nepřátelské. Teď se vzácně nezmiňuji o chemických velkovývařovnách. Nepřátelsky naladěné jsou bohužel i některé minipivovary. Je strašné když se v minipivovaru vaří nedobré pivo, neméně stejně závadné je i chování a přístup k hostům.

Když jsem minipivovar v Třinci – Karpentné poprvé navštívil na jaře roku 2009, zaujalo mne nejvíce, že je vybudován z původní kotelny. Místo nepříliš atraktivní, restaurace prozatím ve výstavbě. Jako sládek tam tenkrát pracoval nějaký rekvalifikovaný invalidní důchodce. Moc sdílný nebyl, pivo na začátek nebylo nejhorší, tak jsem si podnik zaregistroval. V oné průkopnické době bývalo v našem kraji pivovarů mnohem méně než dnes. To však byl můj první a zároveň poslední celkem příjemný zážitek s touto provozovnou. Dozvěděl jsem se, že Třinecké Pivo se čepuje někde na okraji Třince, tak jsem se tam vypravil a napsal o tom článek na stránky Svět piva. Snad jsem tenkrát chtěl koupit i nějakou jejich bečku do Ostravy. Asi 20 x jsem volal na legální tel. číslo, ale nedostalo se mi žádné odpovědi. Zkrátka sládek či dokonce majitel – tajnůstkář. Až jednou, asi o měsíc později se mi kdosi z Karpentné telefonicky ozval a osočil mne z toho, že jsem umístil na web fotografie z hospody, kde se vyskytuje etiketa Třineckého vedle Radegastu, se kterým má prý dotyčný podnik exkluzivní, zajisté výhodnou smlouvu. Nošovičtí brblali a zpražili majitele hospody, který následně zdupal třinecké pivovarníky. Dle teorie padajícího výkalu jsem byl na řadě, ač nevinně já.

Rostly nové pivovárky a vzdálený nehostinný Třinec mne přestal zajímat. Okusil jsem jej až někdy v roce 2012 na akci v Martinově. Myslím, že stejný rok v létě jsem se s Třincem setkal na oslavě narozenin jednoho bigbítového kolegy. To se mi představil i sám majitel. Solidně opilý byl celkem přátelský a sdílný a naplánoval se mnou několik pivních akcí. Pochopitelně se mi už nikdy více neozval.

Nedávno si mi stěžoval jeden spolupivař , že mu v Karpentné nechtěli prodat keg ani originál petku a natočili mu pivo z pípy přímo do plastové láhve. Takhle se to dělávalo v pivním pravěku tak před 10 a více lety. Avšak proti gustu žádný deputát (ani pivní). Když jsem dnes uvažoval o návštěvě dotyčného pivovaru, měl jsem podivné tušení. Byla mlha, pršelo a krajina kol Nýdku vypadala nehostinně a zlověstně. Na ceduli před vchodem do bývalé kotelny byla cedule Uzavřená společnost. Znám ten nápis. Ale jsme přece lidé a můžeme spolu komunikovat. Chci jen petku nebo případě jedno pivo. Nemůžeme. V interiéru sedělo u stolu asi 20 osob a rozlícená servírka vylezla z výčepu s výrazem, že hodlá zneškodnit dotěrný hmyz. Bez odpovědi na pozdrav: „Vy neumíte číst?“ Krávo, když ty jsi tahala dřevěného kačera po kuchyni, mi už vyšla povídka v Hudebních Rozhledech! Neposlouchám už její další mrzká slova. Na pivo mne již přešla chuť. Vyběhla za mnou majitelka s omluvou. Co to řeší? Když mají na háku zákazníka, který se zastaví na cestě do Hlučína a neposkytnou mu ani jedno blbé pivo, které by si v klidu vypil venku a navíc zaměstnávají sílu, která je sprostá na hosty, tak ať jdou do hajzlu.

Tímto vyhlašuji bojkot Karpentné, kde chcípl pes, pít už to nebudu a každému zájemci o případnou návštěvu povykládám svůj zážitek. A navíc celý podnik zaklínám fialovým kouzlem. Chytrému napověz, hloupého nech zdechnout žízní!