Inspirován právě probíhajícím TV seriálem jsem se zamyslel nad tímto bizarním městem a jeho pivem.

Pivo se oficiálně v Mostě vařilo již od roku 1470. Po modernizaci výroby koncem 19. století patřil mostecký pivovar k nejvýznamnějším v regionu a jeho výstav přesahoval i 100 000 hl ročně. Zajímavé je, že v něm proběhla v normalizačním roce 1971 stávka zaměstnanců za vyšší mzdy, která se rozšířila i do jiných regionálních provozoven a musela být řešena na ministerské úrovni. Roku 1972 byla výroba zrušena a staré objekty pivovaru zbořeny. Provoz se přestěhoval do oblasti Most – Sedlec, kde fungoval od roku 1976 až do jeho definitivního uzavření roku 1998. Měl v tom tenkrát prsty Radegast a je zajímavé, že onen demoliční proces řídil shodou okolností švagr mé manželky.

Bourání a odstřelování historických staveb patří nejspíš k zálibám tamějších papalášů. V polovině 70. let došlo ke kurióznímu přestěhování historického kostelíku a krátce nato bylo celé staré městské centrum totálně pyrotechnicky odstřeleno. Tohoto procesu nápaditě využili naši i zahraniční filmaři. Pamatuji si mlhavě jakousi dobovou českou detektivku, kde sériového vraha hrál ještě poměrně mladý Ilja Racek.

Před 10 lety otevřeli v Mostě minipivovar a já se konečně rozhodl onen kraj navštívit. Těžká deprese začala už po východu z mosteckého nádraží. Železobeton a marnost. Nedá se to popsat slovy, je třeba to vidět. Široké ulice jakoby v sovětském stylu, městem projíždí i tramvaj, což by mohlo být za normálních okolností celkem roztomilé. Onen dopravní prostředek zajíždí až do sousedního Litvínova, ovšem cesta stojí zato. Na rovné trase kolem četných rafinérií je asi šest stanic a nejrůznější přejezdy a závory. U některých z nich je umístěn nezapomenutelný nápis: „Svíti-li červené světlo, vypněte motor a zavřete okna!“ Po náročné cestě ani nemáte chuť se v Litvínově zdržet a raději jedete zpět do výchozí stanice.

Z repliky původního hradu Hněvín máte možnost sledovat mostecké údolí a je to skutečná katastrofa. Ve smogovém oparu se rozkládá krajina snad venušní, haldy, stroje, silnice a kousek stranou zachráněný kostelík, který v ponuré scenérii vypadá zcela surrealisticky.

Naštěstí pivo v tenkrát novém minipivovaru Kahan mi celkem chutnalo. Pak jsem se sháněl po místním vínu z žernosecké oblasti. Nebylo vůbec jednoduché je najít.

Dnes se v oné oblasti nalézá opět pivovarů o něco více a navíc probíhá konstantní rekultivace, takže možná se časem krajina zlepší a bude tam možno bez rizika zajet na pivo.