Když jsem maďarské pivo Mister ochutnal poprvé na nádraží Keleti v roce 2005, stejnojmenný minipivovar slavil již 11. výročí založení.

Během svých četných návštěv Budapešti loni i letos jsem se s Misterem nesetkal. Výjimkou byla snad nejmenší pivnice na světě (čtyři místa uvnitř + zahrádka), kde však později tuto chutnou značku vyměnili za nechutné Borsodi. Jednou ve městě jsem dostal na Mistera chuť.

Volil jsem osvědčený postup. Na stránkách Beerme.com jsem zjistil adresu a pak jsem začal studovat cestu na Google Maps. Zdálo se to prostinké. Po Zsilinskyi ulici půjdu stále nahoru, až narazím na příčnou Arpád ut. Ta navazuje na Illes Gyula a pak doleva na Regi Fóti, kde se v popisném čísle nalézá novodobě tradiční minipivovar Mister.

Trasa byla tedy jasná, ne už tak však měřítko googlovské mapy. Má tištěná mapa končila asi po necelé půlhodině rychlé chůze, zdaleka však nekončila Zsilinskyi ut. Provoz na chodnících řídl, naopak houstl ruch na šestiproudé vozovce. Všechny obchody a mnohé hospody, které jsem míjel měly zavřeno. S hrůzou jsem si asi po hodině chůze uvědomil, že v Maďarsku slaví Všech svatých, což je tam státní svátek. Aby tak Mister byl zavřený! Rozhodl jsem se však to nevzdat. Nakonec jsem našel příčnou Arpád ut a ocitl se tak ve čtvrti Rakospalata. Ulice však končila mostem, kde chyběl chodník pro pěší. Co teď? Zeptat se místních? Jedině tak posunkovou řečí. Jazyková bariéra je tu značně vysoká. Kousek před mostem ve kterém jsem skoro po dvouhodinové cestě viděl nepřekonatelnou překážku mé výpravy jsem zahlédl krásné logo Misteru na hospůdce, která byla naštěstí otevřená. Světlý ležák přišel k chuti a navíc mi dodal energii. Našel jsem schůdnou cestu a asi po dalších 20 minutách jsem stanul před pěknou pivovarskou hospodou Mister. Byly odemčené až třetí dveře (dovedete si představit ten stres), ale podařilo se. Po zhruba 12 kilometrech jsem dosáhl cíle.

Světlý nefiltr měl ušlechtilou barvu, příjemnou hořkost, sladovou tělnatost a dlouhé chlebové doznívání. Černý ležák byl bohužel o poznání fádnější. Neutrální a karamelový. Nakuřovaný speciál byl však opět velice kvalitní. Jeho jemná uzenost byla velice vzdálená bamberské kouřové brutalitě, ale já mám takové náznakové chutě rád. Piva jsem zakousl kombinací několika druhů maďarských salámů, slaniny a špeku. Na cholesterové testy jdu naštěstí až v lednu. V hospodě byli jen tři hosté, přesto působil lokál útulně a nebylo mi tam smutno.

Pro nedostatek času jsem zpět cestoval již městskou dopravou.