V dnešní každoměsíční záplavě nových minipivovarů si jen těžko vzpomeneme na skromné začátky tohoto chvályhodného a všeobecně prospěšného hnutí. 

Situace v našem pivovarnictví počátkem 90. let minulého století byla rozporuplná. V tehdejším Československu fungovalo zhruba 90 pivovarů, z nichž mnohé byly velice zastaralé, neudržované a před potenciálním uzavřením. V porevoluční euforii jsme vzhlíželi k nadějným zítřkům, které navrátí pomyslné žezlo opět do rukou někdejší pivovarnické velmoci. Očekávali jsme, že počet pivovarů na našem území zásluhou nových ekonomických podmínek bez centrálně řízené ekonomie se bude rapidně zvyšovat. Byli jsme možná naivní, ale v oné blahoslavené, leč trochu hektické době vznikl nový fenomén: Minipivovar!

První pokusy o vytvoření podniku tohoto typu jsou datovány dokonce do časů pětiletkového hospodářství. Už v roce 1989 se kdesi ve státním strojírenském podniku ZVÚ Hradec Králové zrodil nápad vybudovat reprezentační minipivovar na klíč z produktů oné továrny. Projekt byl nakonec realizován až o 4 roky později v hradecké pivnici U Zezuláků, která vařila vlastní pivo asi tři roky. Tehdejší sládek pan Rambousek má dnes ve stejném městě vlastní pivovárečnou firmu. Prvním českým oficiálním minipivovarem (nepočítáme-li pivovar U Fleků založený roku 1499) se tak stal pivovar Meloun stejnojmenného podnikatele ve východočeských Sviňišťanech. Již v roce 1991 mohla nadržená pivní veřejnost ochutnat výčepní světlé pivo s bizarní stupňovitostí 10,5°. O něco později vznikl v centru brna minipivovar Pegas, který funguje dodnes. Ve stejném městě od roku 1993 ještě vařil minipivovar HBH (příbuznost s mnichovským Hoffbräuhausem je zřejmě čistě náhodná), ten však o rok později skončil a zařízení bylo převezeno do Tábora. Tamější vexlácký podnik však měl pouze jepičí trvání. V Praze otevřeli na podzim roku 1993 Novoměstský pivovar. Podnik je relativně drahým a neosobním labyrintem s vyjímkou ústředního výčepu, který je stylový, lidový a kdysi v něm ve všední dny od 10 do 12 hodin čepovali místní pivo za poloviční cenu. V obci Běleč asi 10 kilometrů od Hradce Králové rodina Huškova roku 1993 zrestituovala místní pohostinství. Vznikl tak bělečský minipivovar U Hušků s pivem Car, který po mnoha peripetiích naštěstí milovníky piva obšťastňuje dodnes. V malebném Posázaví byl roku 1994 obnoven provoz v historickém pivovaru Kácov. Trval asi 4 roky, pak byla provozovna uzavřena aby mohla být, za lepšího vedení opět otevřena v roce 2002. První vlna minipivovarů se nevyhnula ani našemu regionu. Pomineme-li dnes už tradiční a úspěšný minipivovar Avar (1993), jedním z prvých minipivovarských průkopníků byl Národní Dům v Novém Jičíně. Podnik vařil světlé a černé pivo Baron až do roku 1997, kdy jej na krátkou dobu nahradil nový produkt Bavor z mediálně protřelých Slušovic. O rok později měly Slušovice dokonce dva minipivovary, tato chvályhodná situace však neměla dlouhé trvání a majitele pivovaru Salvet dokonce následně honil Interpol. Luxusní a libácký podnik vznikl roku 1994 v Rožnově pod názvem První valašský pivovar. Skončil asi za tři roky, naštěstí v Rožnově dnes funguje obnovený historický pivovar z roku 1712. V roce 1995 byl učiněn pokus vařit pivo v Rýmařově (tradice od roku 1662). Pivovar pod hotelem Excelent byl pro neekonomičnost uzavřen a zařízení mělo být prodáno kamsi do Střední Asie. Aparatura však byla tak velká a objemná, že by kvůli jejímu vyproštění musel být zbourán samotný hotel. Tak se vaří chutný Excelent úspěšně dodnes.

Takže jestli budete v budoucnu cestovat po některých ze současných cca 130 našich minipivovarů, věnujte miniprůkopníkům laskavou vzpomínku.