V záplavě svrchně kvašených amerických piv jsem objevil i jeden ležák z produkce zřejmě velkokapacitnější minipivovarské provozovny Flying Dog. Nesl hrdý název : Under Dog – Atlantic Lager.

Americké minipivovary se povětšinou specializují na výrobu ejlů, porterů, stoutů nebo weizenů. V nabídce se občas objeví i pivo spodně kvašené, ale to, na rozdíl od jeho svrchně kvašených kolegů nebývá nikterak chuťově výrazné. Američané evropské ležáky uznávají a přistupují k nim téměř s posvátnou úctou. O svých výrobcích tohoto typu sami nemívají nejvyšší mínění, ačkoliv se při vaření ležáků maximálně snaží. A opravdu, srovnáte-li chuť amerického a českého spodně kvašeného piva vyrobeného v malokapacitní provozovně, americký produkt nechutná zle, ale přinejmenším divně.

Atlantic Lager je přímým důkazem mého tvrzení. Již zkraje degustace upoutá jeho bizarní vůně, která se od vůně českého lageru či pilsneru velice liší. Řekl bych, že ležák z Flying Dogu voní dosti po ejlu. Ještě kurióznější je však chuť. Za půl vteřiny po napití se totiž na zadním patře rozvine speciální parfémovaná příchuť, velice výrazmná a definovatelná, o níž bych však váhal říci jestli má vůni starosvětské vlezlé ústní vody, specifického penicilínu, syntetického vitamínu B nebo cucavého (a nechutného) léku Biseptol. Jakoby kvašení Under Dogu bylo zakonzervováno v pozdní, již téměř škodlivé fázi, kterou jsem dokázal určit například ve stárnoucím kvasničáku Lašský Vulkán z Kopřivnice. Odér sice esteticky snesitelný, leč absolutně nepivní. Tento fenomén u amerického degustovaného vzorku však vzápětí ustupuje nevýraznému doznívání s náznakem medu. Při standardizovanému pojetí amerického lageru je netradiční penicilinová příchuť možná zajímavým přínosem.