Nové Město na Moravě leží v nadmořské výšce 600 metrů. Vzduch se mi tam vskutku zdál poněkud řídký.

Všechno se tam jaksi točí kolem lyží. Interiér první hospody, kam jsem se stavil na kafe byl plně dekorován fotografiemi z běžkařských tratí a skokanských můstků od 20. let do současnosti. Knajpu, kde točí místní pivo Hejkal otvírali ve 14 hodin. Výčepní odemkl lokál a zapnul TV, kde probíhalo jakési mistrovství v biatlonu. Pomalu se scházející opilci program se zaujetím sledovali. V onom sportu se naprosto dokonale orientovali. Znali spolehlivě národnosti jednotlivých závodníků a bavili se, kdo se například stal mistrem světa v roce 1999.

Na lyžování mne moc neužije. Naposledy jsem se o to pokoušel někdy na jaře 1976. Proto jsem se nemohl již dočkat, až mi šenkýř natočí půllitr. Světlý 12° nefiltr se zdál docela pitelný. Opět trošku nasládlá chuť a stopy „lehce zatuchlé hadry na nádobí“.Avšak mok hrdý a svébytný. Zdravý říz, ale žádné bublinky. Možná, že by to chtělo trochu stabilnější pěnu.

Na druhé straně tmavá 13° měla docela daleko do modelového „flekovského“. Primární vůně před napitím asociovala maliny a ostružiny. Jinak mok možná až moc suchý, nebál bych se říci, že trochu až do trpka.

Nejvíce mne zaujal fakt, že se dotyčné pivo nazývá Hejkal. Jako ten můj Kunětický, který doposud vaří v Pivovarském Domě. Možná, že jsem se měl starat tenkrát před 11 lety o registraci ochranné známky. Ale mi je v těchto případech mnohem bližší obsah, než označení.