Pivovar Slezan má složitou geografickou polohu. Oficiálně jeho místo je Skřípov (zřejmě sídlo firmy), jinak bývá uváděn jako Leskovec, přitom asi nejblíže stojí zapomenutá obec Požaha.

Minipivovar byl založen v roce 2006 a již od počátků překvapil poměrně chutným mokem. Chvíli jej čepovali poblíž Hobitu na Přívozské ulici, avšak v tak odporné kvalitě, že jsem se osobně zasadil pro to, aby bylo pivo podniku odebráno. Pár let jej také bylo možno najít v opavské pivnici Na růžku (se střídavým úspěchem). Dnes je, bohužel Slezan v našem regionu poměrně vzácný.

V sobotu jsem zajel autobusem do Bílovce a vystoupil přímo u penzionu U Holubů. Nebylo co řešit. Točená desítka Zobák velmi chutná a nezklamala ani polotmavá 11°. Naplánoval jsem si pěší cestu do pivovaru Slezan. Chtěl jsem jít někudy přes les, ale díky svému slabému orientačnímu smyslu bych určitě někde zabloudil. Takže jsem kráčel po asfaltce. Asi 2 km za Bílovcem začal nekonečný, asi tříkilometrový kopec. Zdolal jsem jej a ocitl se v obci Bravinné. První zmínka z roku 1377. Myslím, že kdyby obec nebyla zmíněna vůbec, nedošlo by k žádné újmě. Takže teď po silnici dále na Požahu. Požaha je ještě větší díra než Bravinné. Zaujala mne cedule u cesty „Pivo 100 metrů“, avšak od hledání objektu mne odradil agresivní pes. Tak jsem za další cca kilometr dorazil konečně do Slezanu.

Během asi 10 let, co jsem v dotyčných prostorách nebyl se tam nic nezměnilo. Bývalý vojenský objekt (rakeťáci), na betonovém appelplatzu sluneční výheň, ve stínu skoro chladno, v samotném interiéru sezónní hospody přítmí a vlhko. Začínám světlou jedenáctkou. Pivo docela kalné a zdá se mi i ve srovnání se Zobákem trochu vodnaté. O něco chutnější je tmavý speciál. Nejsilnějším druhem na čepu je Májová 18°. Kupodivu celkem obstojně pitelná. Na první napití trochu překvapivá „ústní voda“ nebo „B-komplex“ pak jen hutnost a celkem příjemná příchuť, která by ani nedala možná tušit, kterak je truňk mocný.

Nejlepší ze Slezanových piv byl však medový ležák. Pivo nebylo přílišně sladké, ale nádherně vonělo cukernatým, uloženým medem. Pan šéf mi trochu tajuplně prozradil, že část medu je přidávána do chmelovaru (neměl by však projít varem) a část se zpracuje při kvašení a zrání. Není to navíc med od tajemných lesních včel, nýbrž normální med řepkový. Nejsem včelař, ale dobrý med v pivu poznám.

Sezóna v Požaze je krátká a pivovarský šenk má otevřeno jen v sobotu a neděli. Takže to berte jako tip na pěkný víkendový výlet.