V Budapešti mi přišla do cesty belgická hospoda. Nu což, říkám si, tak se podívám co mají, když už jsem tady….

Obvyklý sortiment. Mainstream belgických piv, které jsem dva roky prodával v pivotéce a z nichž většinu znám. Zaujal mne jen Boon Gueze. Guez (Vlámové to čtou cosi jako „chéš“) je řezaný Lambik, tudíž jakási kombinace mladého a starého Lambiku. Lambik sám o sobě je jedno z nejzvláštnějších evropských piv vyrobené z nesladované pšenice, zvětralého chmele a za pomoci spontánního kvašení. Má jednu velkou chuťovou zvláštnost: Je hodně kyselé. Kyselý byl i Boon Gueze. Již první doušek odradí běžného konzumenta převážně spodně kvašených piv. Kyselost je v onom moku naprosto primární a až za ní kdesi v pozadí otevření a tolerantní jedinci mohou objevit zajímavou chuť sekundární, která však opět nepřipomíná žádná normální piva. Nakyslé je i doznívání.

Degustovat Lambiky je možná považováno za snobárnu, neboť tento slavný výrobek chráněný ochrannou známkou má velice málo společného s nápojem na který je drtivá většina pivařů zvyklá. Někdo by snad řekl, že Lambic v létě osvěží, ale to by zřejmě nesměl mít inzerovaných 7% alkoholu. Boon byl plněn do atypických 375 ml lahví s korkem jako šampaňské. Kvůli nevypočítavosti lokálních spontánních kvasnic se vaří jen od října do dubna. Mimoděk jsem se podíval na údaj o expiraci produktu. Guez má přívlastek Oud (starý) a záruční lhůta mu vyprší v roce 2035. Přitom jde o pivo nepasterované.

Biologie a zejména její fermentační odvětví je kvetoucí zahrada plná záhad. A belgický bizarní speciál určitě patří mezi ně.