Někdy mi nakuřovaná piva voní po koželužně.
Když jsem včera přičichl ke sklenici s nakuřovaným ležákem Marley, měl jsem úplně jiné čichové asociace.
Pivovar Zeman z Vrchlabí vaří svého Krkonošského Medvěda skoro čtvrt století. Pivo je to slušné, i když já osobně dávám přednost Hendrychovi ze stejného města. Včera jsem ochutnal jejich pivo uzené. V úvodní vůni jsem očekával pryž nebo koženou podrážku, avšak byl jsem zaskočen. Z nádoby vycházel docela zřetelný odér jakési masti na opruzeniny. Nebyla to rozhodně Indulona. Ta bývá aromaticky přítomna v některých pšeničňácích. Takže to vypadalo na Aviryl. Nakonec jsem svůj vjem upřesnil. Nevím, jak je to dnes, ale kdysi se vyráběla dětská mast s názvem Sypsi. Já osobně jsem ji příležitostně používal i v dospělosti. Byla snadno k dostání, byla laciná a i kdybych pochyboval o jejich léčebných účincích, vždy alespoň příjemně chladila.
Co však dělá Sypsi v nakuřovaném pivu? Po prvním doušku rauchu se asociace začala pomalu ztrácet. Pivo se nakonec ukázalo být standardním „kouřem“. Žádný Bamberk, ale jeho celkem zdařilá česká verze. Jak říkají znalci – rauch můžete pouze nenávidět nebo milovat. Nic mezi tím neexistuje. Já se hlásím spíše k druhé skupině konzumentů.
Jak se mi vybavila vzpomínka na Sypsi, vzpomněl jsem si i na krátkou básničku, kterou jsem složil kdysi v pubertě:
Znáš dětskou mast Sypsi?
Jestli ne, tak cyp jsi!