Včera se v Dolním Sklenově v areálu hukvaldského minipivovaru konaly menší pivní slavnosti.
Důvod mé účasti byl jasný. Premiérově okusit pivo z nového Panského pivovaru v Paskově. Počasí bylo dusné a docela nestabilní – občas i drobně zapršelo, žízeň a chuť na pivo však byla dostatečná.
Paskovská 11° je řemeslně skoro dokonalé pivo. Přijde k chuti, celkem potěší a již vůbec nerozzlobí. Avšak, jak již já jsem zvyklý – uvítal bych nějakou chuťovou, třeba i lehce chybující lapálii. Věřme, že paskovský podnik již brzy rozšíří svůj repertoár a jeho piva bude možno ochutnat běžně na veřejných pohostinských místech.
Pivo Paličák z Palačova je od doby svého vzniku dokonale úzký profil. Marně po něm pátrám v okolí jeho výrobny. již několik let. Nejspolehlivější nákupní místo je přímo v Palačově. Je však třeba si ověřit prodejní dobu. Mok je to vynikající, hořký, jen lehce příjemně navoněný s homogenním sladovo – chmelovým dozníváním. Škoda, že k němu nemám přístup častěji.
Letos měl ve Sklenově premiéru minipivovar Bylnice. Malá provozovna z Bílých Karpat mne opět nezklamala. Její 10° i 12° jsou moky, které rozhodně stojí za degustaci. Piva jsou to charakterově velmi podobná produktům z Hanáckého pivovaru v Olomouci. Výrazná příchuť nepřešlechtěného chmelu – v případě Bylnice ještě navíc jaksi rafinovaně ponořená. Zkrátka paráda. Tento pivovárek nabízel jako jeden z mála přítomných i svrchňáka, kterého jsem však tentokrát vynechal (ochutnal jsem jej asi před 3 lety přímo v Bylnici).
U krmelínského 11,5° Syčáka jsem byl trochu v rozpacích. Z moku jsem cítil něco, co by do piva patřit nemělo. Senzorických chyb bylo více, což mi potvrdil i domovarník Oppelt. Snad je chyba v sanitaci. Přesto je i krmelínské pivo svébytné a trochu voní našimi mikroregiony.
Zvláštní příchuť mívalo i pivko z Hukvald. Co bylo příčinou neobvyklých příchutí je dodnes předmětem zasvěcených i laických diskuzí. Nicméně vše se vyřešilo po rekonstrukci dolnosklenovského podniku a prodejem původního zařízení do Heřmanic. U heřmanického stánku se tvořily nejpočetnější hloučky konzumentů a já si dal jejich polotmavé. Hukvaldská 12°je opět profesionálně vychytané pivo, které klouže do krku, ale na rozdíl od Paličáka a Bylnice mne zase tak výrazně neoslovilo.
Závěr patřil Staré Bělé. Ochucené višňové trochu připomínalo belgický nakyslý Kriek. Polotmavá 14°se postarala o poměrně silnou tečku za mým pivním odpolednem.
Vynechal jsem Avara i Qásek, neboť tyto podniky důvěrně znám. I když třeba taková Lejla kvalitně osvěží.
S jedním z majitelů hukvaldského pivního stánku p. Lančou jsem domlouval představení našich Pivních pohádek, které prozatím zkoušíme. Původně jsem chtěl nabídnout na příští rok i nějakou hudební produkci, ale musím uznat, že do daného prostředí se akustická cimbálovka a kotlíkářský bluegrass možná hodí lépe než čistokrevný Deep Purple.