Zhruba ve svých 16 letech jsem literárně tvořil ve vlastním stylu, který jsem nazval „neosadismus“. Byly to zpravidla krátké povídky plné brutality, která však měla v kontextu vyznít humorně.

Pamatuji si na jednu oblíbenou větu z mé povídky Taneční horrory (příběh důvěřivých adeptů tanečního umění, kteří se stanou obětí sadistického tanečního mistra): „Musel ještě přísně potrestat studenta Dziubu, který i přes jeho striktní zákaz neustále krvácel….“

Trochu umírněněji zní název cimrmanské fiktivní pohádky „Jak nuzák k ještě větší nouzi přišel“.

Tyto mé úvahy jsou výsledkem současného dění na naší politické scéně.

Tentokrát to však nemá společného nic s diverzní činností české vlády ani s válečným štvaním zjevných i latentních zelených mozků.

Již odmítám nazývat náš (i evropský a možná dokonce i americký) systém kapitalismem. Nicméně i tak by měla vedle stále proklamovaného trhu a svobody slova fungovat i svoboda pohybu. Mimochodem to byla jedna s páteřních součástí boje za lepší společnost na podzim roku 1989.

Již jsme si zvykli, že někteří občané hektickou a neustále náročnější dobu nezvládnou a ocitnou se permanentně mimo domov. Tak vznikl již někdy počátkem 90. let nový terminus technicus „bezdomovec“, „bezdomovectví“( případně anglikanismus „houmlesák“, „houmlesáctví“). (slovo houmlesák mi dokonce neopravil ani jinak bdělý textový editor).

Touto problematikou se na konci let 80. zabýval i zpěvák Phil Collins, který nazpíval svůj hit „Another Day In Paradise“.

Potkávat lidi zanedbaného zevnějšku a většinou pod nesporným vlivem toxických látek nepatří mezi oblíbené kratochvíle tzv. „řádných občanů“, nicméně podle slov a smýšlení některých studovaných i amatérských politologů „i toto patří k demokracii“.

No, nevím. Jsem sice zastánce menší role Státu v lidském životě, ale některé problémy, jako je právě v tomto případě nedostupnost bydlení by mělo být prioritou civilizované společnosti.

Já osobně jsem kvůli článku v novinách Listy Moravskoslezské o ostravských bezdomovcích strávil pár hodin v jednom vítkovickém azylovém centru, kde jsem zkonzumoval talíř fazolové polívky a hrnek horkého čaje. Snažil jsem se pochopit homless myšlení a filosofii.

Převážná většina klientů onoho centra byla alkoholici. Většina žila prokazatelně ze dne na den, bylo tam však i pár jedinců, kteří třeba chodili i do práce a do útulku se chodili občerstvit a ohřát.

Na noc se bezdomovci stěhovali do nedaleké noclehárny, kde já jsem však strávit noc redakci odmítl.

Pár dekád by se zdálo, že bezdomovectví je jistá konstanta, na kterou společnost nemůže být hrdá, ale toleruje ji a příležitostně se jí snaží řešit.

Před pár dny jsem se však z médií dozvěděl, že se bezdomovci mohou brzy stát lovnou zvěří.

Již přes 20 let se vedou rétorické (prozatím bohužel nikoliv legislativní) boje za zrušení zbytečného senátu. Naše malá země má snad na ubohých 10+ milionů obyvatel nejvíce papalášů na občana na světě. Odkladiště vysloužilých politiků, které na rozdíl od kupř. parlamentu není takřka vůbec veřejnosti na očích si určitě mohou mnozí jeho zaměstnanci pochvalovat. Nejsilnějším argumentem proti jeho rušení je vždy tvrzení, že senát je jistou „pojistkou demokracie“ v případě, kdy selžou jiné státoprávní instituce.

Jak je to v praxi jsme zažili v době kovidového teroru nebo při projednávání antihumánních „reforem“ současné vládní sebranky.

Většina protizákonných nařízení, vyhlášení a reforem touto „pojistkou“ hladce prošla.

Senát však není očividně jen pasivním kývačem všeho, co se mu předloží ke schválení. Jeho zaměstnanci mohou občas i sami vymyslet něco, na co by snad nepřišel ani  samotný asociál Fiala či mnohý horlivý poslanec.

Jakýsi senátor za ODS (jak jinak) Hraba připravuje zákon, který by postavil bezdomovce mimo zákon. Jinými slovy – být bezdomovcem by se stalo trestným činem. Musel jsem si článek několikrát pečlivě přečíst, abych zjistil, že mne neklamou mé jindy poměrně bystré smysly. Ano. Je to jako zakazovat zraněným krvácení nebo uvrhnout nuzáka do ještě větší bídy.

Může se tak navrátit všemi demokraty dodnes odsuzovaný bolševický zákon o příživnictví nebo se můžeme vrátit ještě hlouběji do historie s jejím Domovským právem či kriminalizovanou „potulkou“.

Jelikož v praxi by měl být občan bez trvalého bydliště (to na Úřadě platit nebude) odchycen policií a postaven mezi dvě volby – nechat se proti své vůli nastěhovat do některého azylového domu, kde bude pracovat za ubytování a skromnou stravu nebo půjde přímo jako zločinec do vězení, tato legislativa mi nejvíce připomíná nacistické pracovní tábory pro „osoby práce se štítící“. Mimochodem jeden z nich stával v Letech u Písku a před časem tam zrušili nedůstojný chov prasat.

Čili zákon inspirován nesvobodomyslným nacismem. Pravda. Sám senátor Hraba s nordicky řezaným profilem vypadá trochu jako samotný R. Heydrich, ale takový protiústavní blábol by v současnosti nevymyslel ani démonizovaný Putin.

Argumentace je poplatná senátorově aroganci. Lidé bez domova hyzdí naše ulice, nerespektují městské vyhlášky, obtěžují okolí a jsou prakticky beztrestní. Tak je jim třeba zatnout příslovečný tipec.

Podle něj jsou bezdomovci líní a vychcaní parazité, kteří si vybrali tento lukrativní životní styl, aby cíleně škodili většinové společnosti.

Osobně bych přál takovému nadutému hovadu si takový život jen na pár dní zkusit.

I když ideálům tzv. Sametové revoluce už ze své zkušenosti příliš nevěřím, očekával jsem od svých spoluobčanů jasnou odsuzující reakci na takovýto počin.

Nakonec se ukázalo, že je to tak 50:50.

Zatímco jedni byli jednáním zlotřilého senátora pohoršeni, někteří jiní mu dokonce přizvukovali. Bezďáci jsou problém. Smrdí v MDH. Válejí se poblíž svatých nákupních center. Somrují peníze. Jsou špatným příkladem pro naši mládež! A to všechno dělají schválně.

Osobně mi bezdomovci nevadí. Nikdy jsem neslyšel, že by některý z nich zranil nebo zabil spořádaného občana. Naopak jsou jako osoby zdánlivě bez lidských práv sami terčem mnoha často tragických útoků.

Když mne některý z nich osloví, někdy mu i nějakou dvacku daruji. Ať si koupí třeba Bráníka (možná by bylo třeba je v budoucnu i pivně školit) nebo Chateau du Boite. Hlavně ať mu to udělá alespoň krátkodobou radost. A nikdy nenastrkám své finance do chřtánu netransparentních a žravých „neziskovek“ přisátých na těžce deficitním státním rozpočtu.

Věřme, že naše společnost ještě není úplně na odpis a podobné fašistické pokusy o další kriminalizování občanů a omezující jejich ústavou zaručenou svobodu pohybu otlučou senátorským náckům o jejich duté hlavy.

Doufám, že homeless komunita zatím ani neví, že se někde rodí Kladivo na bezdomovce.