Budapešť je místem, kde přímka není nejkratším spojením mezi dvěma body. Objekty se tam přes noc přemisťují i o několik set metrů a v městských podchodech, ačkoliv prokazatelně udržujete přímý směr proběhne jakýsi záhadný výlet do čtvrtého rozměru a vy vylezete na kolmé ulici.

Já jsem se ovšem v Budapešti musel rychle zorientovat, neboť bylo třeba kvalitně propít zbývajících 15 000 HUF. V již známé petkové prodejně Csapház jsem zakoupil dvě litrovky nefiltru a namátkou jsem zabloudil do bočních uliček. Výběr piv vskutku chvályhodný. Piva česká, belgická, britská. A v nabídce hospůdek nechyběla ani alternativní tuzemská pivní scéna. Bohužel, většina těchto podniků otvírala až po 16. hodině, což byl již nejvyšší čas návratu na loď. Nakonec jsem měl však štěstí. Objevil jsem hospodu s 10 rotujícími pípami a plnou ledničkou uherských lahváčů. Világos (ležák) Fóti byl solidní, zato Brand Ale z pivovaru byl geniální napodobeninou kolínského Kolsche. Pšeničňák od Rizmajera mne rovněž mile překvapil svou lehkou citrusovou ovocností. Na druhé straně silný pilsner Szarvasi Favagó byl ovocný až na hranici tolerance. Večer potěšil mimořádně podařený pilsner Oger z pivovárku Szent Andrasi.

Druhý den byla sobota a v centru probíhala jakási gastronomická akce s programem. Spousta stánků s jídlem a rovněž mnoho druhů piva. Z českých značek Holba, Ježek, Pernštejn a Postřižinské. Mne pochopitelně zajímala piva maďarského původu. Kamra nic moc, nepříliš výrazné ležáky Karpi a Stari. U některých značek je třeba hned si je poznamenat, neboť mnohoslabičná slova s několika přehláskami se dost blbě pamatují, zejména když si dá člověk hned ze startu pět na lačno. Točené Koleses bylo přesně to, co jsem celé sobotní poledne hledal. Příjemně vyvážený mok s dlouhou chlebovitostí. Chutné bylo i jejich pivo s přídavkem prosa. Zbývají ještě nějaké forinty, tak do sebe vlít jednu originál gulášovku a rychle do svojí knajpy. Ochutnávám ale z Monyo, něco, čehož název jsem zapomněl a 8,5% ječné víno s bizarním názvem Nohoplimit. Za zbytek peněz ještě kupuji tři lahváče a mladé servírce nechávám v přepočtu asi 20 Kč jako spropitné. Obsluha příjemná, ale ti mladí by se měli naučit lépe anglicky, aby alespoň věděli, co prodávají.

Večer si pomlaskávám nad weizenem z Legendy Six Fingers s neuvěřitelně suchým strmým zakončením a na černém hořkém ležáku Kissler Holló.

Tip na maďarský pivní výlet: Brzy ráno vlakem do Budapešti. Poblíž nádraží Keleti je mnoho levných hospůdek otevřených již od rána. Ve 12.00 se otvírá Csapház na ulici Vác, poblíž na Dohányi je od 14 hodin v provozu krčma s minipivovary a další kulturní stánky zvou k návštěvě o několik hodin později. Nakoupit pár petek domů a večer odcestovat osvěženi zpět domů Egeszegeré!