Po navsteve Hrabalovy pivnice jsem zasel proverit stav madarskych minipivovaru do me oblibene budapestske ochutnavkove hospudky.

Mel jsem stesti. Na cepu byl kukuricny Rizmajer, ackoliv musim podotknout, ze z lahve mi chutnal o neco lepe. Po poctive ceske sestnactce  vsak nejedno pivo ztrati svuj puvodni glanc. Dale mne zaujalo pivo s poetickym nazvem Whisky Buza, coz neni oznaceni homosexualniho milovnika single maltu, ale psenicne pivo s dodatkem whisky. Zkusenost urcite zajimava. Barva kalna a lihovina je citit uz ve vuni. Mok je dosti sladky, ale presto dostatecne lahodny. Je to vsak prece jen dezertni napoj a zrejme je neradno popijet jej cely vecer.

Dalsi novinkou pro mne byl lahvac z produkce nadnarodniho Dreheru s nazvem Vileg Komlos. Pomoci mych skromnych znalosti madarskeho jazyka jsem usoudil, ze nazev ma neco spolecneho s chmelem. A taky ze ano. Z otevrene flasky se linula silna, az vtirava vune chmele. Skoro jakoby nejaka uherska IPA do ktere je pridany polodivoky Kazbek. V chuti se vsak tento cichovy vjem prilis neprojevoval. Celkem decentni osvezujici pivo. Samozrejme bohuzel pasterizovane.

Madarsko stale prekvapuje. Jsem zvedavy, co objevim priste.